1. Téma: Problematika charakteru osobnosti
Pojem charakteru a problémy s jeho vymezováním: charakter jako morálně zhodnocená osobnost, problém nenormativity psychologie jako vědy, charakter x osobnost ? zbytečný pojem?, charakterologie 19. a počátku 20. století, charakterologický systém Klagesův a jeho kategorie výstavby charakteru (látka, svéráz, struktura, vlastnosti chování), charakter jako specifická konfigurace celé dispoziční báze osobnosti.
Charakter jako součást vůle, vztah charakteru a volních vlastností osobnosti, charakter a vztah k zaměřenosti jedince. Typologický přístup k charakteru u Pecka a Havighursta, etapy ve vývoji charakteru. Rubinštejnova teorie charakteru, Cloningerova teorie temperamentu a charakteru.
Místo charakterových dispozic v současné psychologii osobnosti. 2. Téma: Integrace osobnosti, problematika Já a identity osobnosti
K historii sebeuvědomování: období plurality Já , slabá integrovanost složek individua, které se nevnímají oddělené od svých sociálních rolí, Lurija ? výzkumy vUzbekistánu, amorfní struktura Já, období vydělování individua z ?kmene?, široké rodiny, mobilita, rozšiřování fyzického a sociálního prostoru, vznik možnosti volby vznik a chápání individuality jako hodnoty, vztah k vývoji etických kategorií, interiorizace sociálních norem, vznik svědomí, protikladnost studu a viny.
Psychologie: problematika uvědomování si sebe a okolního světa, různé stupně jasnosti uvědomování, pojmy Já a Jáství, Jamesovo klasické členění Já (materiální, sociální, duchovní a čisté Já), rozlišení Já v souvislosti s vědomím vědomí čí? (poznávající Já, činné Já) a vědomí čeho? ( poznávané Já, předmětné Já), typologie jáství podle Le Senna (edocentrické, expanzivní, autistické a allocentrické J á).
Obraz těla, tělové schéma, fyzické Já: uvědomování si tělesných proporcí aa svoji fyzickou nezávislost na ostatních lidech v průběhu ontogeneze, výzkumy Bowlbyho, identifikace s pohlavím, dospívání, vztah mezi psychickou rovnováhou a tělovým vědomím.
Sebeobraz a sebepojetí:
Nahlížení na sebe a uvažování o sobě, sebeobraz a jeho varianty (ideální, percipovaný, reálný a prezentovaný), sebepojetí (sebekoncepce) jako komplexní pojetí sebe (vnímání + myšlení + pocity), - vztah k reálnému sebeobrazu, pocity Já a sebecit, pociťování vlastních možností Gordon (kompúetence, sebeurčení, vnitřní jednoty, pevnost charakteru), pocit osobní důstojnosti a osobní hodnoty. Sebehodnocení ? nejprve interiorizace vnějšího hodnocení dle vnějších norem ? (morální normy), , utváření sebehodnocení dle vnitřních norem (svědomí), situační a hereditární regulace chování. Integrované sebepojetí: struktura jáské zkušenosti, která je v jádru stabilní, ale v periferii flexibilní a propustná pro nové zkušenosti. Selfing (McAdams) stálé vztahování zkušenosti se sebou k činnému Já. Tendence integrovat předmětné Já. Úloha sebepojetí, obrana sebepojetí ? obranné mechanismy Ega a) popření ? zkreslování vnější skutečnosti, b) vytěsnění ? obrana proti uvědomění si vlastních pohnutek.
Od poloviny 20. století zájem o víceúrovňovou analýzu Já, nástup problematiky identity. Sebepojetí a sebehodnocení je významné pro osobnost, zůstává jakoby ?uvnitř osobnosti? jako jeho zkušenost. Identita chápána spíše jako ?zakotvení? sebe v čase a v sociálním, kulturním a duchovním prostoru.
Identita ? vědomí totožnosti a autenticity jedince, osobní identita ? vědomí toho kdo jsem, sociální identita ? vědomí toho kam náležím. Identita není a priori daná, jako ?něco? co je třeba objevit, ale je postupným konstruováním smyslu toho kdo jsem a kam patřím. Jedná se o postupné sebedefinování se. Klíčová je volba jedince a možnost rozhodovat se. Intrapersonální rovina sebedefinování, totožnost, pocit kontinuity Allport, interpersonální rovina sebedefinování ? identifikace jedince s jeho sociálními rolemi, sociální rovina sebedefinování ? prožívání příslušnosti ke společenským skupinám. Problematika utváření identity ? přístup a teorie Eriksona, přístup Baumeistera (připsané a získané komponenty identity, komponenty identity jedincem zvolené). 3. Téma: Zvládání situací a úkolů života
Náročné životní situace, situace stresová, zátěžová, frustrující a krizová. Stres, disstres a eustres. Způsoby, jimiž člověk udržuje a obnovuje vnitřní pohodu, způsoby jimiž čelí náročným situacím, vyrovnávání se s požadavky okolí. Objektivní a subjektivní stránka adaptace. Lazarus ? dva typy orientace vůči novým podnětům. Naučená bezmocnost a hledačská aktivita. Naučená bezmocnost ? M. Seligman: emoční rozvrat, redukce motivace, kognitivní deficit ? důsledek zkušenosti s řadou situací, ve kterých nešlo nic dělat, a nijak ovlivnit její průběh. Výzkumy se zvířaty a dětmi, dokázán přenos této zkušenosti a chování a jednání v nových situací. Rotterův ?locus of control?, internalisté x externalisté, vysvětlující styly.
Hledačská aktivita ? strategie zvládání (coping strategy). Strategie k načerpání vlastních sil (sociální opora, informování, analýza situací) strategie zvládání, důraz na aktivitu a změnu vztahu k pracovní oblasti, oblasti vztahů, ke zdraví a k životním postojům. Obranné strategie a jejich ochranná funkce.
Důsledky dlouhodobého stresu, konfliktů a frudtrace: syndrom vyhoření. individuální a společenské příčiny, projevy vyhoření, možnost změny. 4.. Téma: Hlavní přístupy ke studiu osobnosti
Charakteristika východisek, zdrojů a vlivů na konstituování různých teoretických proudů vysvětlující osobnost. Klasifikace a charakteristika jednotlivých přístupů a skupin teorií, hlavní představitelé, slabiny a kritika jednotlivých přístupů, předpokládá se, že jednotlivé směry budou, pokud to je možné, studentům představeny v následujících krocích:
(časové začlenění, souvislosti vzniku daného pojetí, nové myšlenky a pojmy, pohled na strukturu a dynamiku osobnosti, vývoj osobnosti, specifický přínos daného proudu pro poznání osobnosti, následovníci).
Z jednotlivých přístupů ke studiu osobnosti bude pozornost věnována následujícím teoretickým proudům: a) klasická psychoanalýza, analytická psychologie, individuální psychologie, ego-analýza, neopsychoanalýza a další. b) typologická pojetí osobnosti c) rysové a faktorové teorie osobnosti d) behavioristická pojetí osobnosti vyplývající z teorií učení e) kognitivistická pojetí osobnosti f) sociálně-kognitivní pojetí osobnosti g) humanistické a fenomenologické teorie osobnosti h) transpersonální pojetí osobnosti
V závěru tohoto tématu a tedy na konci přednáškového cyklu bude těm studentům, kteří mají zájem o postup do magisterského stupně studia, doporučen k četbě seznam literatury, díla autorů, kteří jsou významnými představiteli jednotlivých teoretických proudů. S touto četbou se bude pracovat v kurzu Teorie osobnosti ? seminář.
Obsah seminářů v letním semestru:
V letním semestru bude realizováno celkem 5 ? 6 dvouhodinových seminářů. Obsah a cíl bude zaměřen na některou z následujících oblastí: a) sebepoznání jednotlivých složek osobnosti,
A to na základě dotazníků na sebepoznání z knihy V. Smékala: Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister a Principal, 2002. Tyto dotazníky však mají pouze orientační cvičný a orientační charakter b) praktické seznámení s vybranými psychologickými metodami (osobnostní dotazníky, výkonové testy).
V tomto případě bude využito standardizovaných psychologických metod, resp. ukázek z nich. Může se jednat např. o Progresívní matice Ravena, Test struktury inteligence IST 70 Amthauera, Stanford-Binetův test inteligence 4. revize, EOD Eysencka, 16 PF Cattella,
NEO pětifaktorový osobnostní inventář Costya McCraee, Test tvořivého myšlení Torrance apod. Smyslem není naučit studenty administrovat uvedené testy, ale seznámit je s tím, jakým způsobem se v psychologii zjištují jednotlivé komponenty osobnosti a její vlastnosti. c) diskuse k vybraným tématům na základě zadané četby v ZS, případně zájmu studentů i k dalším knihám vztahujících se k tématům psychologie osobnosti
Předpokládanými tématy mohou být:
- temperament
- inteligence
- tvořivost
- potřeby a hodnoty
- identita
- kritické životní situace
Zásadou pro diskusi je nejprve v rámci navrženého tématu identifikování kritických (sporných) míst nebo subtématat vyvolávajících údiv, smích či odpor, jejich vyjádření např. formou dilematu (emočního, morálního atd.) a hledání silných a slabých stránek každé navržené aleternativy ?řešení? rozporu. Následuje pokus o začlenění alternativ do širšího kontextu fungování člověka v každodenním životě.
Postup, komentář a vztah obsahu kurzu k dalším psychologickým kurzům studijního programu.
Kurz je pokračováním a navazuje na disciplínu Psychologie osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie přednášené v 3. semestru. Navazuje rovněž na témata motivace a vůle přednášená v Obecné psychologii II zejména tam, kde je zmiňována osobnost ve vztahu a k jejímu prostředí (tvořivá osobnost, náročné životní situace, utváření já a identity). Dále má přednášková část
Cílem semináře je ozřejmit studentům praktické a každodenní souvislosti témat psychologie osobnosti, kterým byla především na teoretické úrovni věnována pozornost v zimním semestru. Seminář obsahuje dva základní bloky. První, a
časově náročnější z nich, je orientován na analýzu a diskusi k tématu struktury, dynamiky a vývoje osobnosti na základě
četby studentů. Seznam požadovaných knih k četbě je sdělen na začátku zimního semestru. Druhý blok, nekonkurující studijnímu předmětu Diagnostika, je zaměřen na zjišťování a možnost diagnostiky základních dispozičních oblastí osobnosti
(temperamentové, schopnostní a motivačních) včetně na možnost případné administrace jedné metody studentem.
Odborná literatura:
BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1982.
BAUMEISTER, R.F. Identity: Culture change and the struggle for self. New York: Oxford University Press, 1986.
BUSS, D.M.; CANTOR, N. Personality Psychology. Recent Trends and Emerging Directions. New York: Springer-Verlag, 1989.
BRENGELMANN, J.C. Osobnost. In MEILI, R.; RORACHER, H. Učebnice experimentální Psychologie. Praha: SPN, 1967, s. 241-273.
KOLAŘÍKOVÁ, O. Problémy struktury osobnosti. Praha: Academia, 1981.
NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 1995.
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister a Principal, 2002.