Sylabus
1. Existuje švýcarská národní literatura? (Model národní literatury a model tzv. všeněmecké literatury) 2. Vztah literatury a národa v souvislosti s pojmem vlasti („krásné Švýcarsko“, „ošklivé Švýcarsko“, „jiné Švýcarsko“) 3. Švýcarská literatura jako odraz „mentality obležení“ 4. Generační vzdor – Paul Nizon: Rozprava o tísni (1970) 5. Literatura jako nelítostné zrcadlo švýcarské reality 6. Postmoderna: žhavá i hravá současnost
Anotace
Specifičnost švýcarské literatury je dána jazykovou růzností, přičemž v zásadě platí, že všechny jazykové části Švýcarska (německá, francouzská, italská a rétorománská) si utvářejí vlastní kulturu a příliš se nezajímají o dění u svých jazykově odlišných spoluobčanů. Rozdíl mezi frankofonní švýcarskou literaturou a její německou sestrou je tedy leckdy větší než mezi touto frankofonní literaturou a francouzskou literaturou nebo mezi německy psanou švýcarskou literaturou a literaturou německou.
