Annotation
Předmět umožňuje pochopit základní vývojové a tematické procesy v české literatuře dvacátého století. Je zaměřen především na přelom 19. a dvacátého století a na celou plochu dvacátého století Nejde přitom o tradiční vytváření chronologických celků, které se pokoušejí postihnout v rámci omezeného časového období různorodé procesy a oblasti vývoje literatury, ale jde o vytváření tematicky soustředěných celků, které sledují základní témata, popřípadě základní funkce, které ovlivňovaly a ovlivňují podobu české literatury nejenom v krátkodobém horizontu, ale vytvářejí základní vývojové linky, které se různě variují v odlišných historických kontextech v celém průběhu dvacátého století a vytvářejí tak dlouhodobou specifiku české literatury v kontextu literatury světové. Kurs není zaměřen na textocentrickou literární historii, ale ukazuje literaturu jako součást specifických kulturních a sociálních modelů (kulturního pole či kulturní mapy), které ovlivňovaly podobu českého umění a českého myšlení ve dvacátém století. Cílem kurzu je umožnit studentům, aby pochopili trvalé či dlouhodobější procesy v dějinách literatury, ale zprostředkovaně i v dějinách české společnosti a didaktický potenciál těchto procesů. Základní jednotkou se stává kulturní model, jeho principy studenti mají pochopit, k čemuž budou sloužit nejenom literární díla, ale i příklady z jiných druhů umění. Studenti by tak měli získat představu o komplexnější struktuře umění (nebudou tedy literaturu vnímat jako oddělenou oblast) a současně by měli získat vědomosti o procesech, které formovaly a formují aktuální podobu světa (literárního, kulturního i společenského), v němž žijí a které nacházejí svůj výraz v literatuře či prostřednictvím literatury. Dějiny literatury se tak pomocí tohoto kurzu stanou specifickým nástrojem poznání, které vede k sebereflexi národní i individuální.
Klíčovou otázkou přednášek prvního běhu (6 přednášek) je téma proměny estetických koncepcí na počátku dvacátého století a jejich následný vývoj: Zajímá nás okamžik, kdy se umění stává svébytnou estetickou doménou, v níž se odrážejí prudké proměny společnost i souvislosti s krizí racionality, důvěry a poznání. Soustředíme se na proměnu vztahu mezi uměním a skutečností, která je na jedné straně modelována odmítnutím principu miméze a na straně druhé hledáním nového zdroje umění (estetické skutečnosti a estetického postoje) a uměleckých reprezentací. Zajímat nás bude proměna poetiky a souboj estetických koncepcí v rámci myšlenkového a uměleckého pohybu, který je možné označit širokým pojmem modernismus. Klíčové bude zasazení vývoje českého umění do vývoje umění světového a vytvoření krajiny otázek a funkcí jež umění produkuje, které jsou stálou součástí naší aktuální situace. Dekadence a symbolismus I. Dekadence a symbolismus II. Moderna – koncepce I. (vývoj moderny a její dílčí fáze, zdroje moderní situace, hledání jazyka moderního umění, vývoj světového románu před první světovou válkou, klíčové otázky umělecké moderny, princip syntézy) Moderna - koncepce II. Od Manifestu české moderny k Umělecké revue. Druhá fáze české moderny a Almanach na rok 1918, expresionismus, pražská německá literatura. Třetí fáze české moderny, literární tvar. Poetismus a surrealismus. Nová podoba moderního umění Skupina 42 a Skupina Ra. Návrat modernismu po roce 1945 a poválečná proměna úkolu moderního umění Český literárněvědný strukturalismus