Aktuální otázky společenských věd

Sylabus

1. Co je Evropa? Jaké jsou její zdroje a smysl?

2. Praxis a theóriá. Techné a fysis. Řecká geometrie jako paradigma vědecké idealizace a exaktnosti.

3. Axiomatická výstavba vědy: axiom, teorém, důkaz; pojem-věta-soud-systém. Definice.

4. Problém proměny filosofie a vědy na tradici. Proměna mathesis na doctrina, resp. disciplina: zrod vědeckých disciplín a jejich problematičnost.

5. Klíčová proměna smyslu a cíle vědění v novověku: ovládání přírody. Vědomí (conscientia) jako originální půda jevení jevů. Galileovsko-descartovská metoda.

6. Rozlišení mezi přírodními a humanitními vědami – charakteristika rozdílných metodických přístupů.

7. Problém specializace – specializace jako důsledek pojetí vědění jako vědění o předmětu a předmětných oblastech.

8. Protiklad rozumějícího a počítajícího vědění; protiklad teorie a technologie; problém objektivizace člověka.

9. Ztráta universální půdy rozumění – svět se rozpadá na jednotlivé předmětné obory.

10. Krize věd a věda jako krize. Proměna vědy pouhý na vědecký provoz. Krize Evropy. Kritika a krize.

11. Planetarizace a globalizace. Moderní technologie; kybernetika a management.

12. Základní horizont a přehled speciálních věd o člověku jako podoby zpředmětnění člověka v horizontu ovládání přírody skrze zpředmětňování.

Anotace

Co dává universitě její universalitu? Žádná speciální věda není schopna založit samu sebe. To znamená, že též rozumění specifičnosti příslušné speciální vědy a jejímu postoji není možné dosáhnout z ní samé.

Zároveň v oblasti věd o člověku, resp. humaniora, dochází ke ztrátě důležitého aspektu přivádění člověka k jeho lidskosti skrze vědění o sobě samém. Ale právě rozumění celku lidskosti člověka, který není redukovatelný na předmět, je klíčové pro pedagoga.

Nejde o úvod do jednotlivých speciálních věd o člověku, ale o položení problému jejich specifičnosti a jejich předpokladů v úsilí o universitas věd.