Lingvistická východiska výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Anotace

Jedná se o integrovaný předmět, na kterém participují tito klíčoví vyučující: PhDr. Klára Eliášková, Ph.D., doc. PhDr. Monika Mužáková, Ph.D., Mgr. et Mgr. Martin Janečka, Ph.D., prof. PhDr. Martina Šmejkalová, Ph.D., PhDr. Radka Holanová, Ph.D.

Cílem předmětu je seznámit studenty s problematikou lingvistických východisek výuky žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen SVP) a speciální didaktiky českého jazyka pro žáky s SVP na 2. a 3. vzdělávacím stupni. Jedná se o interdisciplinární předmět, založený na mezipředmětovém propojení lingvistických, lingvodidaktických a speciálněpedagogických oborů. Do jazykové výuky žáků s SVP se promítají jednotlivé lingvistické disciplíny, v nichž s ohledem na dopady konkrétního postižení dochází při školní jazykové edukaci k obtížím v didaktické transformaci učiva, a tyto disciplíny a obtíže budou v předmětu analyzovány. Obsahově se předmět orientuje na výuku žáků se zrakovým postižením, s lehkým mentálním postižením, s poruchou autistického spektra, tělesným postižením a případně postižením více vadami a nahlíží lingvistické a lingvodidaktické konsekvence jazykového vyučování prizmatem dvou odborných hledisek: a) Lingvistické a lingvodidaktické principy při jazykové edukaci žáka se speciálními vzdělávacími potřebami – jako teoreticko-praktické uvedení do speciálněpedagogické metodiky výuky českého jazyka u jednotlivých skupin žáků s SVP b) Speciálněpedagogická teorie při výuce žáka se speciálními vzdělávacími potřebami – jako základní teoretické východisko pro pochopení specifičnosti výuky českého jazyka jednotlivých skupin žáků s SVP

Osnova: 1. Žák se speciálními vzdělávacími potřebami – speciálněpedagogický pohled. 2. Afázie z hlediska lingvistického a možnosti její terapie. Představíme afázii jako získanou poruchu produkce a percepce řeči, zejména následkem cévní mozkové příhody, odlišíme ji od tzv. vývojové dysfázie, tedy poruchy vrozené. Představíme základní typologie afázií s důrazem na tzv. Bostonskou klasifikaci, a zejména dvě převládající diagnózy – Brocovu a Wernickeovu afázii – a její lingvistická specifika. Pozornost zaměříme i na úlohu dalších modalit v afázii, zejména neverbální (gestické v užším slova smyslu), a na možnosti terapie afázie. 3. Teorie komunikace – úvod do disciplíny ve vztahu k žákům s SVP, u nichž dochází v důsledku postižení k narušení komunikačního schématu a obtížím v komunikaci (tj. žáci se smyslovým postižením, s PAS, mentálním postižením, tělesným postižením, případně žáci s narušenou komunikační schopností) x alternativní způsoby komunikace pohledem speciální pedagogiky. Foneticko-fonologická, lexikálně-sémantická, morfologicko-syntaktická rovina a pragmatická rovina jazyka v jazykovém vyučování žáků s mentálním postižením na 2. stupni (popřípadě na 3. stupni). Obtíže osvojování učiva v jednotlivých lingvistických rovinách a alternativní přístupy v koncepci komunikačně-slohové výuky. Sluchová analýza a syntéza řeči, ortoepie, aktivní a pasivní slovní zásoba, sémanticko-gramatické skupiny slov v rámci jednotlivých slovních druhů, tvorba vět jednoduchých a souvětí, slovosled, výpovědi s komunikační záměrem apod. Vývojové charakteristiky postižení a potřeby žáka s LMP, podpůrná opatření, dopady mentálního oslabení na výuku českého jazyka, komunikačně-slohové přístupy ve výuce českého jazyka. 4. Specifická narušení komunikačních schopností: poruchy autistického spektra a Downův syndrom. Představíme typologii jazykových poruch s důrazem na ty řazené do poruch autistického spektra (PAS) a také s důrazem na specifika projevů osob s Downovým syndromem. Pozornost bude věnována nejen (primárně) jejich verbálním projevům, ale také (sekundárně) projevům neverbálním s orientací na gestikulaci v užším smyslu slova. Věnovat se budeme i otázkám možného nahrazení řečové složky složkou neverbální a možnostem terapie těchto poruch. 5. Vybraná stylistická témata a témata textové lingvistiky potřebná pro edukaci žáků s PAS (s Aspergerovým syndromem) na 2. a 3. stupni se zaměřením na jejich specifické obtíže při výuce slohu. Slohové útvary, slohové postupy, koheze a koherence, funkční větná perspektiva, slohotvorné činitele ve vztahu k výuce žáků s PAS. Stylistické prostředky institucionální komunikace potřebné pro komunikaci učitele s podpůrnými institucemi. Vývojové charakteristiky postižení a potřeby žáka s PAS, podpůrná opatření, dopady oslabení na výuku českého jazyka, alternativní metodické přístupy. 6. Vybrané okruhy jednotlivých lingvistických rovin, v nichž žáci se zrakovým postižením na 2. a 3. stupni nemohou pracovat či obtížně pracují s tématy založenými na grafické informaci (zejména témata z oblasti lexikologie a lexikografie, morfologie a pravopisu, stylistiky a textové lingvistiky aj.). Práce se slovníky, slovotvorná analýza slov, abreviace, metoda větného rozboru, slohový postup popisný a charakterizační, horizontální a vertikální členění textu, nonverbální komunikace aj. Potřeby žáka se ZP, podpůrná opatření, speciálněpedagogické lingvodidaktické zásady práce v hodině ČJ, specifická práce s textem atd.