Problematika náhradní rodinné péče

Sylabus

DOMOV, RODINA, DUŠEVNÍ POTŘEBY a VÝVOJ DÍTĚTE Ve správně fungující rodině se dostává dítěti všestranné péče, jsou v ní uspokojovány jeho životní potřeby, aby se dítě mohlo zdárně vyvíjet, osvojuje si správné návyky, jsou usměrňovány jeho projevy, učí se kázni, odpovědnosti, má zde pevné místo a zázemí a vyrůstá v atmosféře štěstí, zázemí a porozumění. Mnoho dětí vyrůstá v nefunkčních rodinách a po selhání veškerého sociálního výchovného působení končí v ústavní péči. Pro většinu z nás je rodičovství naprosto přirozenou součástí našeho života. Existuje však část rodičů, kteří působí negativně ve schopnosti přijmout a zvládat rodičovskou roli. Cílem NRP je dát dítěte trvalého vychovatele a tím možnost vytvoření důležité citové vazby se soustavnou výchovou. Dítě a jeho základní psychické potřeby pro zdravý vývoj Domov je místo, kde žijí lidé, kteří k nám patří. Pro dítě je podstatné, aby se ve společnosti svých lidí cítily bezpečně a měly uspokojenou potřebu základní životní jistoty. Aby dítě mohlo růst a vyvíjet se bezproblémově je zapotřebí mu zajistit přísun určitých psychologických podnětů ? je nutno mu poskytnout určité psychické a sociální zázemí. Tyto nezbytnosti se dají shrnout do pěti bodů:

1. Potřeba stimulace ? náležitý přívod podnětů v množství, kvalitě a proměnlivosti.

2. Potřeba smysluplného světa ? nalezení smyslu pomáhá dítěti v každodenním fungování, umožňuje dítěti přizpůsobovat se životním podmínkám, osvojovat si pracovní postupy a strategie společenského chování a společenské normy.

3. Potřeba životní jistoty ? dodává dítěti pocit bezpečí, umožňuje cílevědomou aktivitu poznávací, společenskou a pracovní. Tato jistota je naplňována především v mezilidských vztazích.

4. Potřeba pozitivní identity ? pojem vlastního já napomáhá k pozitivnímu přijetí sebe sama a své společenské hodnoty, umožňuje budování zdravého sebevědomí a patřičné sebeúcty.

5. Potřeba otevřené budoucnosti, naděje a životní perspektivy (takovéto pozitivní vyhlídky nám umožňují prožívat naplno náš současný osobní život). Rodinná soudržnost a živé rodinné vztahy se začínají ctít, důležité je vnitřní přijetí dítěte. HISTORIE NRP Při ohlédnutí za historií NRP najdeme zmínky o péči o osiřelé děti, o počátku vzniku nalezinců (zřízení prvního pražského nalezince v roce

1979). Postupně jak rostl počet sirotčinců, ústavů, také velmi rostl zájem o kvalitu života dětí v nich. Jak ukazuje historie NRP jako instituce je u nás umisťování dětí do NRP teprve od roku 1963, kdy byl vydán zákon o rodině (rodina je na prvním místě mezi výchovnými institucemi). Tím se otevřela nová perspektiva adopci a pěstounské péči, či jiným formám nahrazující rodinnou výchovu a zázemí pro dítě. Do popředí se dostávají zájmy dítěte a pozornost je soustředěna na nedostatky ústavní výchovy, berou se v potaz i psychické potřeby dětí v ústavech. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. poprvé v historii umožnil zbavit rodiče jejich rodičovských práv, když zanedbávali svoje rodičovské povinnosti nebo svá rodičovská práva zneužívali. Zákon umožnil právní uvolnění a vyhledání adoptivních rodičů dětem, které do té doby byly nuceny pobývat v ústavní výchově i s jejími negativními důsledky. I přes vydání zákona však v ústavech zůstávalo mnoho dětí, které byly z mnoha důvodů ?nevhodné? pro adopci (starší dětí, děti s vážnou zátěží, výrazně deprivované děti, děti se zjevnými poruchami somatickými a smyslovými a těžko se do NRP umísťovaly děti romského původu). Pro všechny děti byla budována pěstounská péče (samotný zákon o pěstounské péči č. 50/1973 Sb.). V některých případech není možné umístit dítě do NRP, pak bývá svěřeno do péče ústavní (dětská zařízení, ÚSP), dítě je takto v péči neosobní instituce. V oblasti rozvíjející se NRP pracovala malá část psychologů, postupně byli tito pracovníci akceptováni jako nutní pracovníci v NRP. Od konce

60. let se systematicky u nás budovalo manželské poradenství, které také zahrnovalo psychologické vyšetření žadatelů o NRP. Později ale byla budována oblast odborných služeb pro NRP, která prošla složitým vývojem pro potřeby praxe. Péče o děti žijící mimo domov je řízen resortem zdravotnickým, školským a sociálním s významnou úlohou soudů. Postupně se výchova dítěte alternativním způsobem a umisťování do náhradních rodin stalo samostatným vědním oborem. Diskutované problémy v systému NRP - roztříštěná a nejednotná kooperace NRP, zvláště zdlouhavost a nepružnost v procesu umisťování dětí; - malá spolupráce a komunikace všech institucí v oblasti NRP; - umisťování dětí se speciálními potřebami a dětí romských; - příprava a vzdělávání žadatelů o NRP a následně nových rodin; - dlouhodobá podpora náhradních rodin; dlouhodobé výzkumy a sledování; - perspektiva a pomoc dětem po období zletilosti (chráněné bydlení a studium); - alternativní formy NRP ? krátkodobá a profesionální pěstounská péče; - problematika mezinárodní adopce. MODELY NRP ? TYPY Forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní výchově, je náhradní výchovná péče, je to péče, ve které je dítě vychováváno až do své dospělosti. Je to forma péče o děti, kdy jsou děti vychovávány náhradními rodiči v prostředí, které se podobá životu v přirozené rodině, a tou je u nás adopce (osvojení) a pěstounská péče. Rozdělení NRP dle Kovaříka (1996): Adopce - zrušitelná ?

1. stupně - nezrušitelná ?

2. stupně. Pěstounská péče - individuální pěstounská péče (příbuzní, např. prarodiče a jiní; cizí osoby) - skupinová pěstounská péče (velké pěstounské rodiny, SOS vesničky) Adopce Právní vymezení nacházíme v zákonu č. 94/1964 Sb. ? Zákon o rodině, ve znění pozdějších změn a novelizací: přijímají manželé či jednotlivci opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejná práva a povinnosti jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a dítětem vztah jako mezi rodiči a vlastními dětmi, vztahy mezi dítětem a mezi příbuznými osvojiteli jsou vztahy příbuzenské. Osvojit se dá pouze dítě nezletilé. O osvojení rozhoduje soud, a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně 3 měsíce, kdy zájemce o dítě pečuje zcela na své náklady. Pěstounská péče Právní vymezení určuje zákon č. 94/1993 Sb. o rodině ve znění pozdějších předpisů a zákon či 50/1973 Sb. o pěstounské péči ve znění pozdějších předpisů. Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované NRP, zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě je v péči jednotlivce nebo manželské dvojice. Pěstouni mají právo rozhodovat o běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí žádají o souhlas rodičů, případně rozhodnutí soudu. V případě svěření dítěte do této péče není zásadně vyloučen styk původních rodičů s pěstouny. Rozhodování o nejdůležitějších otázkách(o volbě povolání apod) zůstává vyhrazeno pokrevním rodičům, pokud nejsou zbaveni rodičovských práv. Dítě v pěstounské péči nemá práva biologického potomka, právní vztah mezi dítětem a pěstounem končí dosažením zletilosti dítěte. Biologický rodič neztrácí rod. povinnost, do péče pěstounů svěřuje soud dítě v přítomnosti biologických rodičů, kteří tak ví, kde jejich dítě vyrůstá. Pokud biologickému rodiči situace dovolí a budou schopní se o dítě postarat, budou ho chtít zpět, podají žádost u soudu, a ten zváží jejich požadavek. Poručnická péče Dítě je z právního hlediska volné (stejně jako u osvojení). Pěstoun se stává poručníkem, má k dítěti rozhodovací práva. Poručníkem je zpravidla blízký příbuzný. Do NRP jsou nahlašovány zejména děti, které jsou sociálně osiřelé (tzn. děti, které sice mají matku a otce, či alespoň jednoho z nich, ale ty se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat). Děti vhodné pro osvojení jsou děti, pro které se předpokládá méně problémový zdravotní a psychomotorický vývoj a které je možné předat do NRP především v raném věku, musí ale být vyřešen právní vztah s biologickými rodiči. JAK PROBÍHÁ ZPROSTŘEDKOVÁNÍ NRP

1. Poradní sbor v každém kraji = tým odborníků reprezentovaný pracovníky NRP krajského úřadu. Poradní sbor posuzuje případy opuštěných dětí, předání do nové rodiny a posuzuje evidenci žadatelů budoucí vhodné rodiny. V České republice je 14 krajů, tj. 14 pracovišť NRP. Dle výsledků posouzení poradního sboru jsou žadatelé o NRP vyzváni sociální pracovníci krajského úřadu k pohovoru o konkrétním životním osudu dítěte. Žadatelé mohou zvážit svoji situaci, otevřeně sdělit svoje názory a pocity. Projeví-li zájem konkrétní dítě navštívit, bude návštěva v dětském domově zařízená.

2. Návštěva -Pro budoucí rodiče je návštěva tohoto zařízení velmi důležitá, stejně tak je důležité stanovisko a hodnocení celkové hodnocení pracovníků ústavu. Poté probíhá samotný kontakt s dítětem, které by mělo být přiměřeně k svému věku na návštěvu se svými rodiči připraveno.

3. Převz