Anotace
Kurz Filosofie výchovy kultivuje u budoucích učitelů schopnost promýšlet povahu vlastní práce. Zabývá se výchovou ve třech základních rovinách, jako vztahu člověka ke světu (ontologie výchovy), jako vztahu člověka ke společnosti (fylogeneze výchovy) a vztahu k sobě samému (ontogeneze výchovy).
Děje se tak v 6 tematických celcích: Výchova v krizi a výchova jako východisko z krize světa. Dilemata a antinomie výchovy a vzdělávání.
Prameny a proměny výchovné autority. Archetypy výchovy.
Východiska a podoby moderní pedagogické antropologie a Výchova v postmoderní reflexi. Odborná literatura: Pelcová, N.
Filosofická a pedagogická antropologie. Praha, Karolinum, 2000.
Michálek, J. Topologie výchovy.
Praha, OIKOYMENH 1996. Palouš, R.
K filosofii výchovy. (Východiska fundamentální agogiky). Praha, SPN, 1991.
Palouš, R. Čas výchovy. Praha, SPN, 1991.
Palouš, R. Ars docenti.
Praha, Karolinum, 2004. Patočka, J.
Péče o duši I. ? III., Praha,OIKOYMENH, 1996, 1999, 2002. Henriksen, J.
O., Vetlesen A. J.
Blízké a vzdálené. Boskovice, Nakl.
Albert, 2000. Kratochvíl, Z.
Výchova, zřejmost, vědomí. Praha, Hermann a a synové, 1995.
FINK, E. Natur, Freiheit, Welt.
Philosophie der Erziehung. Würzburg, Königshausen und Neumann, 1992.
Filosofické prameny.