Témata přednášek a obsah seminářů prof. Kubíčka a prof. Mocné: termín seminář
Téma přednášky 15.10.
Zadání semináře
Česká otázka a spor o smysl českých dějin – (vliv literatury na utváření národní identity, identifikační funkce literatury) Schauer a Masaryk; vznik samostatného státu, druhá republika a 167 dní v literárním životě ČSR) 22.10.
Karel Čapek: Věc Makropulos
Budování státu 29.10
Jan Čep: Dvojí domov (prof. Mocná)
Jan Zahradníček: La Saleta (prof. Kubíček
Vzestup a pád katolické literatury po roce 1918 a její poválečné osudy - budování „alternativního“ státu 5.11.
Václav Řezáč: Nástup
Budování státu po roce 1945 – socialistický realismus 12.11.
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka
Literatura a válka I. 19.11.
Josef Škvorecký: Zbabělci
Literatura a válka II. (Tři vlny reakce na II.sv.v. – od Drdy k Tučkové) 26.11.
Karel Poláček: Okresní město (prof. Kubíček)
Marie Pujmanová Lidé na křižovatce (prof. Mocná)
Společenský a sociální román 3.12.
Ludvík Vaculík: Sekyra
Literatura pražského jara – nová podoba společenského románu 10.12.
Jiří Kratochvil: Uprostřed noci zpěv
Vladimír Macura: Guvernantka
Obnovení chaosu v české literatuře po roce 1989 (literatura jako součást postmoderního světa) 17.12.
Román Milana Kundery bude zadán na základě diskuse v semináři
Milan Kundera – české téma v kánonu světové literatury 7.1.
Václav Havel: Zahradní slavnost
České divadlo ve dvacátém století
Předmět umožňuje pochopit základní vývojové a tematické procesy v české literatuře dvacátého století. Je založen na principu synchronních řezů na diachronním pozadí.
Nejde přitom o tradiční vytváření chronologických celků, které se pokoušejí postihnout v rámci omezeného časového období různorodé procesy a oblasti vývoje literatury, ale jde o vytváření tematicky soustředěných celků, které sledují základní témata, popřípadě základní funkce, které ovlivňovaly a ovlivňují podobu české literatury nejenom v krátkodobém horizontu, ale vytvářejí základní vývojové linky, které se různě variují v odlišných historických kontextech v celém průběhu dvacátého století a vytvářejí tak dlouhodobou specifiku české literatury v kontextu literatury světové. Kurs není zaměřen na textocentrickou literární historii, ale ukazuje literaturu jako součást specifických kulturních a sociálních modelů ( kulturn ho pole či kulturní mapy), které ovlivňovaly podobu českého umění a českého myšlení ve dvacátém století.
Cílem kurzu je umožnit studentům, aby pochopili trvalé či dlouhodobější procesy v dějinách literatury, ale zprostředkovaně i v dějinách české společnosti, a které jsou živou součástí naší aktuální zkušenosti s národní kulturou. Základní jednotkou se stává kulturní model, jeho principy studenti mají pochopit, k čemuž budou sloužit nejenom literární díla, ale i příklady z jiných druhů umění.
Studenti by tak měli získat představu o komplexnější struktuře umění (nebudou tedy literaturu vnímat jako oddělenou oblast) a současně by měli získat vědomosti o procesech, které formovaly a formují aktuální podobu světa (literárního, kulturního i společenského), v němž žijí a které nacházejí svůj výraz v literatuře či prostřednictvím literatury. Dějiny literatury se tak pomocí tohoto kurzu stanou specifickým nástrojem poznání, které vede k sebereflexi národní i individuální.