Sylabus
Témata seminářů prof. Tomáše Kubí čka přednáška
Text seminář 29.2.
Moderna – obecné koncepty, zahraniční situace, ideové proudy, proměny světonázoru a paradigmatu
Zadání referátů 7.3.
Karel Toman Měsíce 14.3.
Symbolismus, Dekadence, Šalda
Josef Čapek: Stín kapradiny 21.3.
Jan Čep: Dvojí domov a Zeměžluč - vybrané povídky 4.4.
Vítězslav Nezval: Edison 11.4.
Avantgarda (poetismus, Surrealismus, Expresionismus
Vladislav Vančura: Markéta Lazarova 18.4
František Halas: Dokořán 25.4. hraniční zkušenost moderního umění I (moderna a velká válka) Česká moderna před válkou a po válce (Po stopách české moderny)
Josef Jedlička: Kde život náš je v půli se svou poutí 2.5.
Milan Kundera: Žert 9.5. hraniční zkušenost moderního umění II (válka a nové totality) Válečná moderna, diskuse o moderním umění po roce 1945, hledání modernistické kontinuity v 60. letech, experiment – moderna a postmoderna
Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále 16.5.
Jáchym Topol: Anděl
Témata seminářů dr. Jiřího Smrčky
Karel Toman: Měsíce
Josef Čapek a Karel Čapek: Ze života hmyzu
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1. díl)
Jiří Wolker: Těžká hodina
Vítězslav Nezval: Edison
Vladislav Vančura: Markéta Lazarová
Jan Čep: Dvojí domov a Zeměžluč (vybrané povídky)
Karel Poláček: Okresní město
František Halas: Dokořán
Karel Čapek: Válka s mloky
Jiří Voskovec a Jan Werich: Caesar a Těžká Barbora
Anotace
Předmět umožňuje pochopit základní vývojové a tematické procesy v české literatuře dvacátého století. Je založen na principu synchronních řezů na diachronním pozadí. Nejde přitom o tradiční vytváření chronologických celků, které se pokoušejí postihnout v rámci omezeného časového období různorodé procesy a oblasti vývoje literatury, ale jde o vytváření tematicky soustředěných celků, které sledují základní témata, popřípadě základní funkce, které ovlivňovaly a ovlivňují podobu české literatury nejenom v krátkodobém horizontu, ale vytvářejí základní vývojové linky, které se různě variují v odlišných historických kontextech v celém průběhu dvacátého století a vytvářejí tak dlouhodobou specifiku české literatury v kontextu literatury světové. Cílem kurzu je umožnit studentům pochopit trvalé či dlouhodobější procesy v dějinách literatury, ale zprostředkovaně i v dějinách české společnosti. Studenti by tak měli získat představu o komplexnější struktuře umění (nebudou tedy literaturu vnímat jako oddělenou oblast) a současně by měli získat vědomosti o procesech, které formovaly a formují aktuální podobu světa (literárního, kulturního i společenského), v němž žijí a které nacházejí svůj výraz v literatuře či prostřednictvím literatury. Dějiny literatury se tak pomocí tohoto kurzu stanou specifickým nástrojem poznání, které vede k sebereflexi národní i individuální, čímž se ukáže na didaktický potenciál tématu.
Cílem přednášek Dějiny české literatury je ukázat vývoj literatury jako součásti strukturních procesů vývoje společnosti, který současně pomáhá modelovat. V přednáškách (na rozdíl od přednášek prvního běhu, které se soutřeďovaly literání funkce a ukazovaly na svázanost či provázanost společenskcýh procesů a literatury) je zdůrazněna povaha literatury jako estetické skutečnosti,sledování vývoje, který, přesto, že reaguje na společenskou situaci a poptávku, neztrácí ze zřetele zvláštní povahu literatury, která se odráží ve vývoji literárních norem, zobrazovacích technik, výrazových prostředků. KOocentrovat se tedy budeme na literaturu (a její vývoj) jako na specifický jazyk, který zkládá fikční světy (v případě prózy) a vytváří specifickou podobu obrazných pojmenování, jimiž se literatura stává součástí systému uměleckých směrů a imanentního řádu.