Anotace
Předmět se zabývá četbou a rozborem nejvýznamnějších textů L.S. Vygotského a zejména jeho pokračovatelů, komentátorů i kritiků. Cílem předmětu je seznámit se s hlavními tezemi, zakladatelskými výzkumy i kulturně psychologickými inspiracemi pro empirické výzkumy a poznání edukace pojmovým aparátem Vygotského a jeho následovníků. Kurz bude tvořen následujícími hlavními tématy:
1. Vygotského psychologická teorie - Vygotského psychologická teorie podle Wertsche zahrnuje tři propojená témata, která tvoří její páteř. Jde o tzv. genetickou metodu, ideu vyšších psychických funkcí majících původ v sociálních procesech (mediace druhými osobami) a roli artefaktu/nástroje (materiálního instrumentu nebo psychologického nástroje/znaku) Dvojí mediace (druhou osobou, jejím tutorstvím, které posouvá dítě v jeho zóně nejbližšího vývoje; a také nástrojem ? např. řečí v rozumovém vývoji);
2. Vztah myšlení a řeči - Zaměřuje se na interfunkční vztah myšlení a řeči. Na verbálně zprostředkované interakce a jejich "zvnitřňování" v seberegulující soukromé/egocentrické řeči vytvářející předpoklady pro vznik vnitřní řeči a verbálního myšlení;
3. Zóna nejbližšího vývoje - Zóna nejbližšího vývoje je vůbec nejznámější pojem Vygotského teorie vztahu učení a vývoje. Tedy s největší relevancí pro formální vzdělávání. Vztah experta a novice je v lidské kultuře základní a samozřejmý. Ovšem prostá extenze dyadického vztahu, jak si ho pro ZPD empiricky představoval Vygotskij, na vztah učitel ? žák/žáci ve třídě je už kritizována (nejde o dyadický kontext a inteakce se liší obsahem, formou i žánrem od každodenních interakcí);
4. Aktuální teoretické a empirické směřování inspirované Vygotským (např. paměť nebo teorie mysli) - výběr dvou příkladů témat, která jsou dnes rozvíjena a opírají se o inspirace Vygotským.