Intersubjektivita. Fenomenologie zájmen: ty jako já druhého. Osoba jako gramatická a sociální kategorie. Osoba mluvící a mluvnická.
Sociální sémiotika: jazyk jako znakový systém – klasifikace znaků: ikon, symbol, index. Biosémiotika: indexikalita jako tělesnost. Hledisko referenční lingvistiky – deiktické jako opak symbolického.
Jazykové konstrukce osoby a sociální vzdálenost. Zdvořilost jako jazyková i společenská funkce.
Jazyk a sociální pozice: personální, sociální a genderová deixe.
Poetika politiky: žánr, intertextualita a rámování.
Veřejný prostor jako identitní aréna: konstrukce sociálních identit a mediovaná komunikace.
Filosofické aspekty identity: tělo, jazyk, společenství a svět.
V rámci kurzu se studující seznámí s těmi filosofickými a sémiotickými stránkami lidské identity, které jsou každodenně utvářeny a zrcadleny našimi (povětšinou vědomě nereflektovanými) řečovými praktikami a jazykovým chováním. Hlavní důraz je přitom logicky kladen na indexikalitu.
Ta ukotvuje jazyk v tělesnosti a zároveň vnáší tělesnost do jazyka, a je proto jedním ze základních projevů a konstituentů dynamického napětí mezi jedinečností a socialitou každého z nás. Po teoretickém úvodu budou analyzovány konkrétní sémiotické, filosofické a antropologické jevy, které mohou sloužit jako indikátory sociální imaginace a kolektivních identit ve veřejném prostoru.
Jsou to právě tyto identity a pocity kolektivní přináležitosti, které svými proměnami ukazují i spoluutvářejí jeden z problémů současného světa, ohroženého nedostatkem sociální koheze a mnohdy i vyhroceným skupinovým partikularismem, jenž brání kooperaci mezi r ůznými segmenty společnosti.