Student se učí eliminovat možné překážky učení v rovině vztahové. Získává kompetence potřebné k budování, reflexi a rozvíjení vztahů nejen mezi učitelem a žákem, ale i na úrovni žák-žák, učitel-rodič žáka, učitel-učitel. Získává dovednosti potřebné pro efektivní práci se školní třídou jako se sociální skupinou.
Student vytváří a udržuje (s žáky, s kolegy, s rodiči žáků) vztahy založené na vzájemné důvěře.
Student cíleně podporuje vztahy mezi žáky založené na vzájemném respektu a toleranci, monitoruje jejich vývoj a v případě negativních charakteristik provádí cílené intervence.
Student podporuje žáky v samostatnosti a přebírání zodpovědnosti za své učení.
Student vědomě pracuje se vztahovými signály během komunikace se žáky, a cíleně tak vede žáky k sebeřízení a odpovědnosti za jejich chování.
Student zná sociální potřeby žáků (sociální status, autonomie, důvěra, férovost) a potřebu jistoty a umí se žáky komunikovat tak, aby tyto potřeby neohrožoval, respektive vědomě je saturoval.
Student zná koncept vedení a řízení žáků a umí mezi nimi přepínat dle situačního kontextu, ve kterém dané chování žáků probíhá.