Anotace
RET 50045 Etická inspirace Komenským
Rozprava teologa J.A.Komenského s filosofem René Descartem (Nizozemí,1642) naznačuje, proč se v průběhu 17. století oba dva nemohli ubírat společnou cestou (Descartes – racionální zkoumání limitů jedince a zákonitostí světa, popř. jejich technické využití, viz též - Bacon; Komenský racionální zkoumání sociálně-společenských a kulturně-náboženských limitů mezilidských vztahů a společenských institucí a metodologie jejich uskutečňování). V hodnocení úlohy náboženství, ekumenického rozměru křesťanských církví a demokratických principů souznívá Komenský s některými dnešními filosofy a teology (Pavel Floss, Eric Fuchs, Jürgen Habermas, Božena Komárková, Paul Ricoeur, Jonathan Sacks).
Zdá-li se dnes některým myslitelům, že žijeme v době (re)mixů starého a za posledních deset let se nic moc inovativního nevymyslelo, pak náš kurs se bude snažit prokázat, že J. A. Komenský je příkladem teologa, kterému nestačí filosoficko-teologické (re)mixy, nýbrž inovativně pěstuje biblickou teologii a její ratolesti štěpuje na strom poznání dobrého a zlého, tj. na strom prorockého rokování o smyslu náboženských, kulturních a politických aktivit a institucí. Proto se Komenského teologická etika nabízí jako inspirace pro věřící i nevěřící (tj. „nábožensky nemuzikální“ – J. Habermas), kteří však přiznávají biblicky inspirovanému myšlení sémantický i kognitivní rozměr. Někteří z nich respektují základní intelektuální návyky biblického myšlení (J.Habermas, B.Komárková, P.Ricoeur, J.Sacks) a proto se snaží o překlad biblické řeči do filosofického či teologického jazyka dneška. Soustředěním na myšlenkové dílo J. A. Komenského se budeme průběžně vstupovat do současné debaty o úloze nábožensky zdůvodněné etické reflexe a tedy i spirituality v dnešním světě. Komenskému totiž křesťanská (tj. kristovsky laděná) spiritualita úzce souvisí s etikou, kulturou i politikou.
J. A. Komenský, tvůrce spirituality, kterou stále praktikují mnozí českobratrští evangelíci, nabízí v oboru etické reflexe inspirující pojetí lidské identity, opírající se o některé biblické sociálně-etické pojmy, které přesně vymezují možnosti a limity lidské existence. Komenský (Labyrint) kritizuje tradiční hierarchické uspořádání společnosti, v níž jako základní sociální premisa funguje vztah pán/otrok. Komenský nabízí sociálně dynamičtější pohled na mezilidské vztahy. Život každého (i pána či monarchy) se má odehrávat v rozmezí čtyř sociálně-náboženských rolí: poutník, podruh, příchozí, host. Poutník nese rysy biblického proroka, rokujícího s Hospodinem o spravedlnosti náboženské i sociální. Podruh chápe svůj život jako službu. Příchozí/azylant je mocensky bezmocná a lidsky kreativní existence. Host počítá se svou odkázaností na milosrdenství druhých. Komenského etické novum spočívá v tom, že vytyčuje možnosti i limity lidské existence a nikoho z lidí nedefinuje jako moudrého nebo absolutního vládce, který má právo vydávat zákony či administrativní nařízení či vykládat po svém způsobu ústavu. Nikdo není privilegovaný vlastník věcí či lidí, popř. osvícený manipulátor. Komenský nebyl naivní populista, který by snil o vládě tvrdé ruky osvíceného vladaře, protože ten nakonec vždy podlehne pokušení absolutní moci a stává se antikristovskou silou manipulace mediální i společenské. Stává se mocí, která přestala rozumět nenásilnému modu lidské existence.
Komenský sám po dlouhá léta zakoušel, co obnáší stát se azylantem, tj. hostem odkázaným na milosrdenství a štědrost druhých. Všichni lidé v Evropě, a později dodává i na celém světě, jsou jen hosty. Všichni si mají uvědomovat, že jsou závislí na milosrdenství druhých – i světští a náboženští funkcionáři, včetně ministerských předsedů, králů či presidentů (Všenáprava). Proto je možné proti dvojici pán/otrok postavit dvojici host/přijímající milosrdenství (tj. host/host, partner/partner, společně hledající pravdu učitel/student – řečeno s P. Ricoeurem).
Komenský opírá nové pojetí lidské identity (Labyrint světa a ráj srdce - 1623) o teologickou zvěst epištoly Židům a další prorocky sociálně citlivé biblické spisy. Sedm let před svou smrtí Labyrint světa a ráj srdce poněkud rozšířil a znovu vydal (Amsterodam- 1663). Nepovažuje tedy svou nejpopulárnější knihu za skepticko-kvietistický plod mladické životní krize, popř. za básnické snění, nýbrž i na konci života předkládá čtenářům Labyrint jako dílo svrchovaně teologické, které prorocky burcuje ke kritickému myšlení a odpovědnému jednání. Vyzývá k vyjití z předsudků náboženských, kulturních i společenských. Proto nabízí nové pojetí lidské identity pomocí biblicko-etických kategorií, o což se před ním pokusil bakalář teologie Jan Hus (Česká nedělní postila). Navazuje na Husovo kritické myšlení (zákon Kristův), ale též na Lukáše Pražského (věci podstatné, služebné, případné). Proto kritizuje mocenské (antikristovské) zneužití náboženství náboženskými funkcionáři. Komenský dokazuje, že mocenské zneužití náboženství drtilo a stále drtí mnohé obyčejné i velmi vzdělané věřící. Ti pak často prožívali existenciální krize, pronásledování a útisk. Komenský promýšlí existenciální zápas mocensky bezmocné víry, proto dovede zvolat (po způsobu biblických proroků - Jeremiáš): „Ach Bože, Bože, Bože; Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smilůj se nade mnou bídným.“
Komenský navazuje též na Mikuláše z Kusy (Cusanus), jak upozorňuje filosof Jan Patočka, církevní historik F. M. Bartoš či filosof Pavel Floss. Proto se dostává ke slovu symbolika „brýlí mámení“ a „brýlí pravdy“, popř. další témata. Dále Komenský navazuje na kalvinisticko-bezovskou teologii, proto např. v Labyrintu v oddíle o vládě odmítá machiavelistický bonmot (tehdy i dnes hojně politiky praktikovaný):„Kdo se neumí přetvařovat, neumí vládnout.“ Pro další sociálně-politická témata nám bude inspiračním zdrojem Obecná porada o nápravě věcí lidských a některá další díla (Truchlivý I-IV, Kšaft, Clamores Eliae, popř. korespondence).
U účastníků kurzu se předpokládá průběžně získávání obeznámenosti s doporučenou literaturou a účast na rozhovoru při společné interpretaci některých textů Komenského, popř. jiných autorů. Kurz bude zakončen v poslední hodině kolokviem.
Doporučená literatura:
J. A. Komenský – Labyrint světa a ráj srdce, in Dílo Jana Amose Komenského 3, Academia, Praha 1978, s. 265 - 412.
J. A. Komenský – Obecná porada o nápravě věcí lidských, Svoboda, Praha, 1992.
Amedeo .Molnár, Noemi Rejchrtová (eds.), J .A Komenský o sobě, Odeon, Praha, 1987.
Sekundární literatura:
Pavel Floss, Poselství J. A. Komenského současné Evropě, Soliton, Brno, 2005.
Jan Patočka, Komeniologické studie I, OIKOYMENH, Praha 1997.
Jan Patočka, Komeniologické studie II, OIKOYMENH, Praha 1998.
Antonín Škarka, Půl tisíciletí českého písemnictví, Praha 1986.