Sylabus
4. října: Úvod; závěrečná atestace; Lesk a bída teleologie 11. října: Tim 17A-27B: struktura a narativní rámec dialogu, jednající postavy, proemium: úvod, 18. října: Tim 27B- 37C: tělo a duše světa 25. října: Tim 37C-47D: čas, stvoření člověka, zrak a zrcadlo 1. listopadu: Tim 47E-69A: nutnost, chůva veškerenstva, pravidelná tělesa a živly. 8. listopadu: Tim 47E-69A: živlové přeměny a přeměny skupenství, transmutace 15. listopadu: Tim 69A-92C: NÚS a ANAGKÉ; spojení duše a těla, smrtelné části lidské duše, zvířata a rostliny 22. listopadu: Tim 20D-27B; Atlantida, utopie a nostalgie po zlatém věku 29. listopadu: Krit 106A-117E úvod, starobylé Athény 6. prosince: Krit 116c-121c Atlantida a její úpadek, dvě hypotézy, kde Atlantidu najít 13. prosince: Alk I (103a-118c); autorství, struktura; úvodní erotický dialog; problém polis, politika jako TECHNÉ. 20. prosince: Alk II. (118c-135e): královská řeč a výklad delfské výzvy Poznej sebe sám (GNÓTHI SAUTON)!
Anotace
V dalším díle platónských intepretací se zaměříme především na dialog Timaios a nedokončený Kritias, které představují patrně nejvlivnější, nejpopulárnější a též nejčastěji dezinterpretované Platónovy texty vůbec. Hlavním tématem Timaia je vcelku tradiční platónské motiv, a sice nalezení teoretického fundamentu, na němž by bylo možno vystavět dokonalou obec: na rozdíl od Ústavy je ovšem tento základ nalezen v celkové struktuře a řádu kosmu. Podobně jako v Ústavě byla duše obec v malém, je v Timaiovi lidská duše zmenšenou duší světa, se kterou sdílí věčný řád a harmonii: mezi člověkem-mikrokosmem a vesmírem makrokosmem je pak celá řada jemných analogií či korespondencí, jež Platón v dialogu pečlivě rozpracovává. Na Timaia těsně navazuje dialog
Kritias slavný svým podáním o válce mezi Atlantidou a starobylými Athénami. Jelikož je dialog nedokončený, obsahuje pouze stručnou zprávu o božském založení Atlantidy a Athén, a zejména srovnání jejich topografického, geografického a politického uspořádání, které předurčuje výsledek jejich válečného střetu. Motiv ztracené Atlantidy pak představuje specifický rys západní spirituality, a sice nostalgii po ztraceném zlatém věku klasické kultury.
Na závěr semestru, pokud zbude čas, se zaměříme na dialog Alkibiadés, jehož tradiční podtitul je O přirozenosti
člověka a shrnuje se v něm většina hlavních témat platónské filosofie, které zprostředkovává přijatelným, přehledným, ač v některých případech částečně zjednodušujícím způsobem: v tomto ohledu byl již od antiky brán jako vhodná brána do Platónova myšlení. V rámci našeho výkladu bude tematizován jednak problém obce a jejího náležitého řízení či vedení založeného na vědění (EPISTÉMÉ) a umění (TECHNÉ); a jednak problém péče o sebe, sebepoznání a SÓFROSYNÉ, jako podmínky každé politické činnosti.
Seminář bude tentokrát o něco málo náročnější, doporučuji ho zejména těm studentům, kteří již mají s platónskou filosofií alespoň základní zkušenost, tedy absolvovali minimálně úvod do filosofie či lépe některý z platónských seminářů.