Sylabus
Tématické okruhy:1) Charakteristika mýtu, mýtické zkušenosti, rituální chování.2) Mytologické pojetí času. Význam minulosti.3) Mýty kosmogonické, theogonické a antropogonické.4) Mýtus a slovo.5) Tři ryzí mýty evropské kultury (mýtus o Gilgamešovi, mýtus o stromu poznání a života, mýtus o Oidipovi). ýtičnost tragédie.6) Přístup novověkého člověka k mýtu: Schellingovo metafyzické uchopení mýtu.7) Casirrerovo fenomenologické uchopení mýtu.8) Vznik filosofie a synoikismus, agon.9) Jazyk - funkce a původní význam jazyka, hledání původního božského a věcného jazyka.10) Řecký (filosofický) jazyk, smysluplný jazyk. Jazyk jako jedno ze tří základních pout člověka.11) Filosofický výklad písmena, stoicheon.12) Filosofický výklad některých gramatických jevů - pádu, čísla, slovesného času, slovesných způsobů.Povinná literatura:SOKOL J., Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Praha: Portál, 2002SOKOL, J., Malá filosofie člověka, Slovník filosofických pojmů, Praha: Vyšehrad,
1998. Doporučená literatura:N. D. FUSTEL DE COULANGES, Antická obec, Praha: SOFIS,
1998.M<span style="FONT-SIZE:
9.5pt; FONT-FAMILY: "TimesNewRomanPSMT&qu
Anotace
Uvedení k filosofii je v tomto kurzu předváděno na základě rozdílů mezi archaickou a moderní společností, na základě rozdílu mezi společenstvím žijícím v mýtu a společenstvím, v němž se mýtus stane alternativním a následně se rozpadá.
Mýtus je zde vykládán jako symbolická forma, pro níž platí, že zde není místo pro otázky, a filosofie vzniká jako prostor pro otázky, reaguje na rozpadající se mýtus a usiluje nalézt novou pevnou půdu pod nohama. Filosofie je vždy skrze jazyk, je to jiný případ symbolické formy než mýtus a souvisí s prožitkem různojazyčnosti. Výklad je střídavě koncipován historicky a fenomenologicky, reflektuje zakladatelskou tradici evropské filosofie v linii Sokrates, Platón, Aristoteles a sleduje začasté výklady prof. Patočky z přelomu 60. a 70. let. V oblasti fenomenologického výkladu jsou nejdůležitější výklady Husserlovy, zejména z "Krize evropských věd". Důležitým pojmem je výměr diskursu, kde se ukazuje rozdíl mezi přístupy založenými teoreticky, tedy matematikou, filosofií, antickou vědou a přístupy založenými prakticky - mýtem, životem, moderní vědotechnikou. Žánr filosofického diskursu je vyložen na příkladu sokratického dialogu, s konkrétním vyústěním na příkladu dialogu Gorgias.