Syllabus
1. Seznámení s tématem semináře. Základní pojmy: magie, čarodějnictví, kouzelnictví, mág, čaroděj/čarodějnice, kouzelník, apod. v některých jazycích, etymologie těchto slov. Seznámení s odbornou literaturou. Magie a čarodějnictví ve filmu, výtvarném umění a beletristické literatuře.
2. Antropologické pojetí magie.
3. Magie a čarodějnictví v historiografii - stručný přehled bádání, a psychiatrii/psychologii.
4. Magie a dědictví antiky, magie v řecko římském světě, magie a počátky křesťanství.
5. Magie v germánské a keltské kultuře.
6. Středověká magie I. : lidová magie, léčitelství, věštění, bílá x černá magie.
7. Středověká magie II. : magie v dvorské a učenecké kultuře, okultní vědy, astrologie, astrální magie.
8. Středověká magie III.: alchymie a nekromantie.
9. Čarodějnictví, pronásledování čarodějnic ve středověku a raném novověku. Církevní pojetí čarodějnictví.
10. Obraz raněnovověkého čarodějnictví: mezi církevní démonologií, sabatem a starými lidovými kulty I.
11. Obraz raněnovověkého čarodějnictví: mezi církevní démonologií, sabatem a starými lidovými kulty II.
12. Mezikulturní perspektiva: historické kontakty mezi etniky, která přispěla k formování obrazu čarodějnictví a magie v evropské kultuře.
13. Konzultace témat písemných prací k atestaci.
Annotation
Kurz se soustředí na pojetí magie,
čarodějnictví, kouzelnictví a spřízněných fenoménů v evropské středověké a raně novověké kultuře, na odlišné pojetí těchto jevů v oficiálním církevním učení a v kontextu lidové zbožnosti integrující staré pohanské vlivy s křesťanstvím. Téma bude pojednáno na základě několika interpretačních přístupů vycházejících z moderní historiografické literatury, porovnání jejich různých perspektiv tak, aby bylo možné konstruovat alespoň částečný obraz magie a čarodějnictví, jehož stopy nacházíme v dobových pramenech, folklórních rituálech a kolektivní i individuální imaginaci. Studenti budou seznámeni např. s historicko-antropologickým přístupem R. van Dülmena, kladoucím důraz i na sociální kontext raně novověkého čarodějnictví, s komparativním a mikrohistorickým pojetím
C. Ginzburga, který do svého výkladu lidového původu evropského čarodějnictví kromě pohledu historického vtělil i rovinu lingvistickou, religionistickou a etnologickou. Široce pojatý interdisciplinární výklad středověké magie R.
Kieckhefera poslouží k uvedení do problematiky a vymezení vývoje čarodějnictví v období středověku, ve kterém se etabloval církevní konstrukt čarodějnického sabatu, jehož kořeny ovšem dle Ginzburga nevyrůstají jen z církevní démonologie, ale opět se kruhem vrací i k potlačovaným a přesto přežívajícím lidovým představám.