Autorka zjednodušeně řečeno předkládá problém vztahu myšlení a jednání, a to se zřetelem k monstróznímu a přitom banálnímu zlu totalitních systémů. V souvislosti s tímto problémem je pak zapotřebí referovat i charakter dalšího zásadního vztahu mezi nezjevností myšlení a zjevností jednání.
Zde pak Arentová při načrtnutí různých typů tohoto vztahu, které se v dějinách filosofie ustavily, naznačuje v pojednání Sókratovy odpovědi na otázku, co nás nutí myslet, i jisté možné řešení, které není ani únikem před zjevným světem ani bezmyšlenkovitým jednáním v tomto světě. Vedle této ústřední linie je v textu spousta dílčích zajímavých motivů a myšlenek, které stojí za připomenutí a mohou posloužit jako inspirující zdroj např. pro řešení kvestií u filosofického atestu.
Proto referát tohoto textu může mít tematicky obšírnější ráz. Nesmí se však ztratit jeho klíčové téma.
Kniha je vhodná pro filosofický atest.