Studie, zabývající se výtvarným uměním renesance, přesvědčivě dokládá, jak byl celý renesanční koncept zobrazení (jehož principy je mimovědomě ovládáno z podstatné části i samo naše soudobé vizuální vnímání a vizuální uvazování) konstruován jako výsledek historicky konkrétního poznání a zájmů. Inspiruje tak k prohlédnutí, že každá doba si takto konstruuje jak pravidla, jimiž je ovládán dobový mód vizuálních vyjádření, tak také mimovědomá pravidla, podle nichž se učíme vizuálně vnímat, hodnotit své interakce s realitou a přemýšlet o ní.
Při tom, jak se zrak stává stále důležitějším informačním zdrojem, je pro studenta humanitních oborů zásadně důležité uvědomit si skryté konstrukce, jimiž jsou jeho vizuální informace a tedy i jeho myšlení modulovány.