Soubor studií z estetiky a teorie umění ukazuje v pojetí jednoho ze spoluzakladatelů strukturalismu umělecký proces jako členitý systém estetických, poznávacích a komunikačních funkcí. Jako jeden z prvních odhaluje inovační charakter umění v tvorbě a zvýznamňování znaků i odlišnou specifičnost uměleckých funkcí ve vztahu k subjektu tvůrce a diváka na jedné straně a ve vztahu k společnosti jako strukturálnímu celku na straně druhé.
Četba souboru je prospěšná jako úvod do principů strukturalistického myšlení i jako nástroj k odhalení systému umění jako specifického gnoseologického nástroje subjektu a komunikačního nástroje společnosti.