Klíčová (původně autorova disertační) práce, která ideově ovlivnila modernistické a především abstraktní směry ve výtvarném umění na počátku 20. století. Jedná se o teoretickou práci z estetiky, která vychází ze specifického (byť nepřiznaného) pojetí subjektivity, což má vliv především na chápání povahy umění a povahy uměleckého díla.
Autor se snaží do jisté míry vykázat antropologické vlivy na povahu umění, které je vykládáno ze specifické potřeby lidské psychiky.
Kniha je rozhodně nepostradatelná pro studium vývojových zákonitostí umění, pro studium moderního umění a je užitečná i studentům antropologie. Může rovněž posloužit jako příprava pro zkoušku z Filosofické antropologie.