ZÁKLADNÍ TÉMATICKÉ OKRUHY K ÚVODU DO HISTORIE 1/ POLITICKÉ INSTITUCE ANTICKÉHO ŘECKA 2/ POLITICKÉ INSTITUCE ANTICKÉHO ŘÍMA 3/ LENNÍ SYSTÉM 4/ STAVOVSKÝ SYSTÉM 5/ ABSOLUTISMUS 6/ STŘEDOVĚKÁ MĚSTA 7/ PODDANSTVÍ A NEVOLNICTVÍ 8/ HOSPODÁŘSVÍ VE STŘEDOVĚKU A RANNÉM NOVOVĚKU 9/ POPULAČNÍ VÝVOJ A DĚJINY RODINY 10/ KŘESŤANSTVÍ A CÍRKEV DO 16. STOLETÍ 11/ KATOLICKÁ CÍRKEV PO TRIDENTSKÉM KONCILU 12/ EVROPSKÁ REFORMACE 13/ HUMANISMUS A RENESANCE 14/ OSVÍCENSTVÍ 15/ SEKULARIZACE 16/ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE A URBANIZACE 17/ NÁRODNÍ HNUTÍ A FORMOVÁNÍ MODERNÍCH NÁRODŮ 18/ LIBERALISMUS A FORMOVÁNÍ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI 19/ TOTALITNÍ REŽIMY 20.STOLETÍ
LITERATURA K ÚVODU DO HISTORIE
D.Miller, J.Coleman, W.Connolly, A.Ryan, Blackwellova encyklopedie politického myšlení, Praha 2000: heslo LIBERALISMUS, SOVĚTSKÝ KOMUNISMUS, FAŠISMUS, NÁRODNÍ SOCIALISMUS;
Fernand Braudel, Dynamika kapitalismu, Praha 1999, s.26-46;
Richard van Dülmen, Kultura a každodenní život v raném novověku III, s. 13-43;
Mircea Eliade, Dějiny náboženského myšlení II, Praha 1996, s.294-319;
Ludmila Fialová a kol., Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha 1996, s.43-49 a 93-100;
Pavel Floss, Proměny vědění, Praha 1978, s.161-188;
Jacques Le Goff - Jean-Claude Schmidt (ed.), Encyklopedie stř
Úvod do historie je povinný pro všechny studenty bakalářského studia. Zkouška má podobu písemného testu a přistoupit k ní je možné v závěru prvního ročníku a v průběhu druhého ročníku.
Atestaci je nutné získat nejpozději do konce druhého ročníku. Zkouška má podobu písemného testu, který ověřuje znalost resp. porozumění povinným textům, které jsou uvedeny v sylabu předmětu.
Ke zkoušce jsou zároveň vypsány tématické okruhy, ke kterým je žádoucí jednotlivé studijní texty vztahovat (platí, že jednotlivé texty jsou relevatní k jednomu, ale nezřídka také ke dvěma či třem tématickým okruhům, a proto nejsou samotným seznamem k určitým tématům přiřazeny). Při hodnocení výkonu studenta se klade důraz zejména na porozumění charakteru jednotlivých historických jevů, chápání souvislostí; faktografické podrobnosti mají svůj význam tehdy, jsou-li pro výklad funkční, pro znalost dat platí totéž s tím, že student má být vždy schopen charakterizovaný jev časově (popř. místně) zařadit.