I přes etnograficky průkaznou existenci marginálních skupin v různých společnostech po celém světě, o marginalitě se často mluví v souvislosti s etablováním a šířením takového typu vlády a organizace sociálního řádu, kde chřadne představa centra o jeho vlastních hranicích. Podle některých autorů lze proto marginalitu chápat jako imaginativní prostor, kde se střetávají rozporné způsoby tvorby významu a pak není podstatné, jak je marginalita geograficky vzdálená od centra (Tsing).
Kromě toho existují i takové pohledy na marginalitu, které zkoumají potenciál periferního pro udržování sociálního řádu (Foucault). V jiném pojetí se pak objevuje marginalita ve své idealizované podobě jako místo vzdoru proti hegemonii (Scott).
Tento kurz by nám měl umožnit různá pojetí marginality důkladně analyzovat a srovnat. Kurz je koncipován spíše jako výzkumný seminář, ve kterém bude program do jisté míry vznikat v návaznosti na minulé debaty. Teoretické uchopení marginality ovšem bude v maximální míře doprovázeno zkoumáním konkrétních etnografických příkladů.
Tím dospějeme k vymezení antropologie marginality jako oblasti, která je ustavena na základě trvalého sklonu antropologie věnovat pozornost vzdoru (resistenci), agency a každodennosti.