Povinná literatura:
Aristotelés, Etika Nikomachova, Praha: Rezek 1996.
Th. Hobbes, O člověku, in: týž, Leviathan, 1. díl, Praha: OIKOYMENH 2009, S. 13-116.
B. de Spinoza, Etika, Praha: Dybbuk 2004.
Im. Kant, Kritka praktického rozumu, Praha: Svoboda 1996.
G. W. F. Hegel, Základy filosofie práva, Praha: Academia 1992.
M. Heidegger, O humanismu, Rychnov n. Kněžnou: Ježek 2000.
E. Levinas, Totalita a nekonečno, Praha: OIKOYMENH 2020.
E. Bloch, Das Prinzip Hoffnung, Frankfurt a. M.: Suhrkamp 1959.
Doporučená literatura:
R. Brague, Podstata člověka, Brno: CDK 2017.
M. C. Nussbaumová, Křehkost dobra, Praha: OIKOYMENH 2003.
E. Tugendhat, Přednášky o etice, Praha: OIKOYMENH 2004.
E. Tugendhat, Tři přednášky o problémech etiky, Praha: Mladá fronta 1998.
T. Hříbek, Obrana asistované smrti, Praha: Academia 2021.
Pinc Z.- Sokol J.: Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003.
H. Jonas: Evoluce a svoboda. Lidé města 2/2005, s. 83-96.
Sokol, J.: Jak vypadá svoboda? In: Nosek, J. (vyd.): Hra, věda a filosofie. Praha: Filosofia, 2006, s. 33-40.
Předmět si klade za cíl ukázat antropologické kořeny lidské svobody, a tudíž i etiky. Člověk jako konečná, a přitom společenská bytost musí žít v obci (Aristotelés), a tedy hledat „způsob, jak se jeho libovůle může snášet s libovůlí druhých podle obecné zásady rovnosti“ (Kant). Dobře stanovená pravidla jeho svobodu nejen neomezují, ale teprve umožňují.
Rozpad mravních a morálních předpokladů moderních společností zvýznamňuje obecnější, lidskou a občanskou etiku. Stručný přehled novověkých etických teorií ukáže zásadní nedostatečnost formálních etických pravidel.
Následuje pokus o založení obecně lidské etiky života a závazku, který pak bude předveden na několika hlavních mravních a etických otázkách.