Sylabus
1) Úvod, rozdělení referátů
J. Suk, Foucaultův příchod do Čech. "Archeologická" a "genealogická" metoda z perspektivy historika, Soudobé dějiny 9/4, 2004, s. 51-65. 11. 10. 2) "Punktum" a dokument jako "monument"
M. Foucault, Život lidí zlopověstných , in: Týž, Myšlení vnějšku, Praha 2003, s. 127-152.
M. Foucault, Moi, Pierre Rivière, ayant égorgé ma mère, ma soeur et mon frère. Un cas de parricide au XIXe siècle, Paris 1973, s. 9-15 (předmluva http://foucault.info/documents/pierreRiviere/foucault.pierreRiviere.foreword.en.html, dále http://foucault.info/documents/pierreRiviere/foucault.pierreRiviere.interview.en.html) 18. 10. Andrea Hermanová 3) Proměny trestání
M. Foucault, Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení, Praha 1999, s. 33-66 (Tělo odsouzených) Andrea Hermanová 25. 10. 4) Panoptismus
M. Foucault, Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení, Praha 1999, s. 119-158 (Zobecněné trestání), s. 275-315 (Panoptismus) K. Skoumalová
Šílenství mezi středověkem a modernou, "grand renfermement", "klinika"
Michel Foucault, Dějiny šílenství v době osvícenství: Hledání historických kořenů pojmu duševní choroby, Praha 1993, s. 37-55 (Velké uvěznění), s. 136-153 (Velký strach), s. 199-207 (Závěr) L. Poskočilová
Alternativně týž, Histoire de la folie à l’age classique, Paris 1972, s. 67-109 (Le grand renfermement); týž, Madness and Civilization: A History of Insanity in the Age of Reason, London 1977. 8. 11.
M. Foucault, Zrození kliniky, Praha 2010, s. 21-40 (Prostory a třídy), s. 73-83 (Stáří kliniky), s. 131-147 (Vidět, vědět) 15. 11. L. Stemmerová 5) Biomoc a biopolitika
Michel Foucault, Naissance de la biopolitique. Cours au Collège de France (1978-1979), Paris 2004; týž, Zrození biopolitiky: Kurz na Collège de France (1978-1979), Brno 2009;
Daniela Tinková, Biomoc a "politická anatomie lidského a společenského těla". Foucaultův koncept "biomoci" ve vztahu k otázce modernizace státu, zrození humanitních věd a medikalizace společnosti na přelommu 18. a 19. století, in: Lucie Storchová (ed.), Conditio humana - konstanta (č)i historická proměnná? Koncepty historické antropologie a teoretická reflexe v současné historiografii, Praha 2007, s. 115-137.
Michel Foucault, Sécurité, terrioire, population. Cours au Collège de France (1977-1978), Paris 2004, s. 3-29 (Leçon du 11 janvier 1978); alternativně týž, Security, territory, population: Lectures at the Collège de France, 1977-1978, Houndmills 2007 29. 11. T. Trusina 6) Dějiny sexuality, homosexualita; psychiatrie a "odlišní"
Michel Foucault, Dějiny sexuality I. Vůle k vědění, Praha 1999, s. 23-60 (Represivní hypotéza).
David M. Halperin, Forgetting Foucault, in: Týž, How to Do the History of Homosexuality, Chicago-London 22004, s. 24-47.
Michel Foucault, Les Anormaux. Cours au Collège de France (1974-1975), Paris 1999, s. 127-186 (leçon du 12 février 1975, leçon du 19 février 1975); rovněž týž, Abnormal: Lectures at the Collège de France, 1974-1975, New York 2003. 6. 12. J. Bůžková 7) Zrození moderního státu a "gouvernementalité", policie
Michel Foucault, Sécurité, terrioire, population. Cours au Collège de France (1977-1978), Paris 2004, s. 319-370 (leçon du 29 mars 1978, leçon du 5 avril 1978), alternativně týž, Security, territory, population: Lectures at the Collège de France, 1977-1978, Houndmills 2007, s. 311-361. 13. 12. S. Jánošová 8) Techniky sebe samého, subjektivace
Michel Foucault, Technológia sebe samého, in: týž, Moc, subjekt a sexualita, Bratislava 2000, s. 186-214.
Michel Foucault, L’écriture de soi, in: týž, Dits et Ecrits IV, Daniel Defert - François Ewald (eds.), Paris 1994, s. 415-430 (v SISu jako Foucault, Self-Writing). 20. 12. 9) Diskurz, autor a historik
Michel Foucault, Diskurs, autor, genealogie, Praha 1994 (zde Řád diskurzu; Nietzsche, genealogie, historie) 3. 1. J. Jenč 10) Závěr - klauzurní práce 3. 1.
Doplňující literatura :
Didier Eribon, Michel Foucault 1926-1984, Paris 1991, Praha 2002.
Gérard Noiriel, Penser avec, penser contre. Itinéraire d'un historien, Paris 2003, s. 25-46 (Foucault et l'histoire: les leçons d'un désenchentement), s. 229-248 (Michel Foucault. Les trois figures de l'intelectuel engagé).
Paul Rabinow (ed.), The Foucault Reader, London 1984.
Jan Goldstein (ed.), Foucault and the Writing of History, Cambridge - Oxford 1994, zde mj. : François Delaporte, The History of Medicine accorgind to Foucault, s. 137-149, R. Chartier, The Chimera of the Origin: Archeology, Cultural History, and the French Revolution, s. 167-186.
David M. Halperin, Saint Foucault. Toward a Gay Hagiography, New York 1995.
Jürgen Martschukat (ed.), Geschichte schreiben mit Foucault, Frankfurt - New York 2002, zde mj. týž, Geschichte schreiben mit Foucault - eine Einleitung, s. 7-26.
Anotace
Michel Foucault je především teoretikem (a kritikem) moderního poznání a vědění. Jeho texty jsou však zároveň histori(ografi)cké, a to přinejmenším v dvojím smyslu - jednak se zabývají proměnami poznávání a vědění v minulosti v jejich institucionálních a žánrových souvislostech, jednak umožňují nahlédnout samu historiografii a historické prameny jako produkty tohoto vědění.
Jakkoliv není nutné sdílet přesvědčení o "smrti autora", pro dějiny (před)moderní společnosti je důraz na funkci textu a jeho (ne vždy zamýšlený) efekt, tedy na to, co mělo být, resp. co bylo jeho prostřednictvím dosaženo, přínosný zejména při analýze úředních (např. statistických či policejních), ale i autobiografických pramenů, procedur a technik. Vedle těchto pramenných textů, užitých v některých Foucaultových pracech, se kurz primárně zaměří na další těžiště Foucaultova zájmu - na moderní sociální instituce v širokém slova smyslu, od dohledových a nápravných zařízení typu káznice až po "zařízení" pro efektivní správu a využití populace na určitém teritoriu, totiž stát.
V nich se má realizovat, resp. docházet vyjádření "modernistická" proměna organizačních principů společnosti, ale i každého individua směrem k předvídatelnosti, vypočitatelnosti, přehlednosti, resp. uměřenosti, (sebe)zpytu a (sebe)kontrole. Ačkoliv kurz nemá ambici Foucaultovy interpretace těchto změn testovat na empirickém materiálu a verifikovat/falzifikovat je na příkladech konkrétních zařízení, institucí nebo opatření, půjde mu přesto o jejich využitelnost při současném sociálněhistorickém výzkumu především období 18. a 19. století.
Stejně tak bude účelem kurzu vůbec představit ta Foucaultova díla, koncepty a pojmy, které měly a mají vliv na dějepisectví evropské modernizace (gouvernementalité, marginalita, disciplína, grand renfermement aj.).