Sylabus
1. "Obsahová" a "transcendentální filosofie dějin" (Havelka), Philosophy of History (Tucker), metodologie historické vědy (Rüsen, Lorenz); 2. Základní kategorie noetické analýzy I.: metodologický monismus versus metodologický dualismus; "narativní vysvětlení" a "historická teorie" (Rüsen); "positivistický", "hermeneutický" a "komparativní" způsob dějepisného výkladu (Lorenz); 3. Základní kategorie noetické analýzy II.: "ontologické", "mentalitické" a "lingvistické paradigma" (Havelka); "ontologický", "noetický" a "metodologický způsob založení historické metody" (Meran); 4. Základní moderní "obsahové filosofie dějin", jejich vliv na historismus 19. a prvé poloviny 20. století, kategorie "smyslu dějin"; 5. Objektivistický historismus 19. století (Droysen, Ranke, Taine, Gollova škola); 6. První vlna velké kritiky objektivismu 1890-1920 (Dilthey, Simmel, Weber); 7. Škola Annales a francouzská sociologie a antropologie (Bloch, Durkheim); 8. Strukturalismus 50.-70. let 20. století a jeho vliv na dějepisectví (Lévi-Strauss, Braudel; dějepis mentalit; strukturalismus a marxismus); 9. Inovace sociálních ději, komparativní metody, histoire sérielle, kvantitativní metody a historická demografie od 60. let 20. století po současnost; 10. Druhá vlna velkých kritik objektivismu: lingvistické a narativistické kritiky dějepisectví 60.-80. let (Foucault, Veyne, White, Ankersmit, Ricoeur); narace versus (sociální) teorie (Wehler, Kocka, Nipperdey); 11. Hermeneutika proti lingvistickému relativismu (Gadamer vs. Derrida); 12. Třetí velká vlna kritik objektivismu: Poststrukturalismus 90. let (Ginzburg, van Dülmen, Chartier), mikrohistorie, historická antropologie a New Cultural History (Geertz, Medick); 14. Historicko-vědní porozumění a ospravedlnění (Příklad: Historikerstreit); 15. Co je "transcendentální filosofie dějin" (Havelka); 16. "Teorie o" a "teorie v historické vědě" (Meran, Beneš); 17. Vyprávění, zápletka, metafora; 18. Weber, Wehler, Kocka, Welskopp; 19. Veyne, White, Ankersmit; 20. Ricoeur a Koselleck; 21. Koselleckova "teorie možné historie" a "veto pramenů", "stopa" a Ginzburgovo "paradigma indicií"; 22. Pojem vs. metafora; "ideální typ" (Weber) - metaforická "reprezentace" (Ankersmit) - "koligace" (McCullagh); 23. Polarita mezi "výzkumem" ("kronikou") a vyprávěním "historií" (White), resp. polarita mezi "referencí" a "reprezentací" (Ankersmit); 24. "Fakticita" historické vědy (Koselleck) a "pravdivost" některých vyprávění (Ricoeur) versus arbitrárnost jazyka a libovolnost historických narací (White, Ankersmit); 25. Explanace versus interpretace; vysvětlení - porozumění - komparace; 26. Narativita nevylučuje vědeckost historiografie. * Povinná literatura: - Havelka, Miloš. Dějiny a smysl. Obsahy, akcenty a posuny "české otázky". Praha 2001. - Holzbachová, Ivan a kol. Filozofie dějin: Problémy a perspektivy. Brno 2004. - Horský, Jan. Teorie a narace. K noetice historické vědy a teorii kulturního vývoje. Praha 2015. - Chartier, Roger. Na okraji útesu. Červený Kostelec 2010. - Iggers, Georg G. Dějepisectví ve 20. století. Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě. Praha 2002. - Pešek, Jiří. Setkáni s Klio. Studie z dějin dějepisectví. Praha 2014. - Ricoeur, Paul. Čas a vyprávění, díl I. Zápletka a historické vyprávění. Praha 2000. - Ricoeur, Paul. Čas a vyprávění, díl III. Vyprávěný čas. Praha 2007. - Vašíček, Zdeněk. Archeologie, historie, minulost. Praha 2006. * Doporučená literatura: - Ginzburg, Carlo. Spruensicherung. Die Wissenschaft auf der Suche nach sich selbst. Berlin 2002. - Horský, Jan. Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním. Úvahy o povaze, postupech a mezích historické vědy. Praha 2009. - Koselleck, Reinhardt. Vergangene Zukunft. Zur Semantik geschichtlichter Zeiten. Frankfurt am Main 2000. - Kožiak, Rastislav - Šuch, Juraj - Zeleňák, Eugen (eds.) Kapitoly zo súčasnej filozofie dejin. Bratislava 2009. - Kuukkanen, Joini-Matti. Why We Need to Move Form Truth-Functionality to Performativity in Historiography, History and Theory 54/2015, s. 226-248. - Lorenz, Chris. Konstruktion der Vergangenheit. Eine Einführung in der Geschichtstheorie. Köln - Weimar - Wien 1997. - Meier, Christian - Rüsen, Jörn (eds.). Historische Metode. München 1988. - Rüsen, Jörn. Rekonstruktion der Vergangenheit. Grundzüge einer Historik II: Die Prinzipien der historischen Forschung. Göttingen 1986. - Storchová, Lucie et al. Koncepty a dějiny. Proměny pojmů v současné historické vědě. Praha 2014. - Šíma, Karel. Velké vyprávění o lingvistickém obratu v teorii dějin a malý příběh české historiografie, in: Lucie Storchová - Jan Horský a kol., Paralely, průsečíky, mimoběžky. Teorie, koncepty a pojmy v české a světové historiografii 20. století. Ústí nad Labem 2009, s. 67-94. - Šuch, Juraj. Naratívný konštruktivizmus Haydena Whita a Franka Ankersmita. Ostrava 2010. - Tucker, Aviezer (ed.). A Companion to the Philosophy of History and Historiography, Wiley - Blackwell, Malden - Oxford - Chichester 2009. - Veyne, Paul. Jak se píšou dějiny. Červený Kostelec 2010. - Weber, Max. Metodologie, sociologie a politika. Praha 1998. - Zeleňák, Eugen. Two Versions of a Constructivist View of Historical Work, History and Theory 54/2015, s. 209-225.
Podmínky k atestaci:
(1.) máte-li tento kurz ukončit zkouškou či klasifikovaným zápočtem, atestace proběhne v podobě ústního kolokvia o třech Vámi vybraných problémech z látky pojednávané v uplynulém semestru (nahrané přednášky + orientační texty k nim v Moodle).
Své tři reflexe vybraných problémů byste měli mít založené na třech textech naskenované studijní literatury dostupné v SIS či Moodle. Za tyto texty nelze pokládat mé orientační texty k přednáškám.
(2.) máte-li tento kurz ukončit zápočtem, atestace proběhne na základě jednoho Vámi zvoleného problému z látky pojednávané v uplynulém semestru (nahrané přednášky + orientační texty k nim v Moodle).
Svou reflexi vybraného problému byste měli mít založenou na jednom textu naskenované studijní literatury dostupné v SIS či Moodle. Za tyto texty nelze pokládat mé orientační texty k přednáškám.
Anotace
Předmět představuje vývoj moderního dějepisectví a vývoj jeho (filosofické, epistemologické) teoretické a metodologické reflexe od druhé poloviny 18. století do současnosti. Pozornost je věnována vystoupení základních, metody dějepisu určujících historiografických škol a formulacím základních kritických noetických stanovisek.
Výklad je přitom zaměřen především k problematice kulturního a sociálního dějepisectví a ke styčným plochám historické vědy se sociologií a antropologií. V letním semestru kurs probíhá seminární formou, jeho ústředním tématem je napětí mezi "teoriemi o" a "teoriemi v" historických vědách na jedné a narativitou dějepisectví na druhé straně. Představuje vybrané, v současnosti relevantní noetické, epistemologické a metodologické reflexe historických věd, směřující především k otázce "objektivity" či "adekvátnosti" dějepisného poznání, resp. porozumění, k otázce míry možné verifikace dějepisných tvrzení a k napětí mezi narativitou a vědeckostí.
Kurz bude vyučován v souladu s epidemiologickými opatřeními, přinejmenším v prvních týdnech patrně online (přes MS Teams).