Návod k blaženému životu či také náboženská nauka (Die Anweisung zum seligen Leben oder auch die Religionslehre) představuje Fichtův berlínský přednáškový cyklus z roku 1806, který Fichte v témže roce v Berlíně vydal. Spis je významným dokumentem pozdní Fichtovy filosofie, kterou lze považovat za jedno z vyústění německého idealismu neredukovatelné na obě jeho další podobně svébytná vyústění v Hegelově a pozdní Schellingově filosofii (srv. W. Janke, Vom Bilde des Absoluten, 1993). Východiskem pozdní Fichtovy filosofie je bytí (Sein) pojímané jako absolutno, resp. Bůh. Subjektivita – Já a vědomí – spadá na stranu manifestace bytí, kterou Fichte nazývá existence (Existenz, Dasein). Bytí jako absolutno je základem subjektivity. Toto Fichtovo pozdní pojetí je v současné debatě probíráno jako důležitý příklad problematiky „nedisponovatelného základu subjektu“ (srv. D. Henrich, Dies Ich, das viel besagt, 2019).

Spis Fichte koncipuje jako populární shrnutí výsledků své filosofie, resp. pozdního vědosloví, na jehož základě řeší otázku blaženého života, kterou si předsevzal. Kvůli svébytné argumentaci se však může jevit i jako populárně pojaté vědosloví (J. Stolzenberg). Jsou v něm též rozvinuty teorémy, které mohou být základní pro koncepci vědosloví jako takového, přestože se jim ve vědosloví nedostává takové pozornosti (např. podle J. Widmanna teorém lásky). Kromě výkladu vztahu absolutna a subjektivity obsahuje výklad pěti náhledů vědomí na svět. Z nich nejnižším je smyslový náhled na svět, dále následují dva druhy morálního náhledu na svět, předposledním je náboženský náhled na svět, který je vlastním tématem spisu, a završujícím pátým je (podobně jako v Hegelově Fenomenologii ducha) po náboženském stanovisku následující náhled filosofie, resp. vědy.

Podmínkou pro udělení zápočtu je vypracování seminární práce.

Literatura:

J. G. Fichte, Anweisung zum seeligen Leben oder auch die Religionslehre, J. G. Fichte, Sämtliche Werke, vyd. I. H. Fichte, Bd. 5/2, Berlin 1971.

Sein, Bewußtsein und Liebe. Johann Gottlieb Fichtes "Anweisung zum seligen Leben". Herausgegeben, erläutert und mit einer Einleitung von Christoph Asmuth, Mainz 2000.

F. Seyler, Fichtes "Anweisung zum seeligen Leben". Ein Kommentar zur Religionslehre von 1806, München 2014.