Sylabus předmětu „Filosofie a metodologie vědy“ pro studenty doktorského studia

Přednášející: Prof. PhDr. František Ochrana, DrSc.

Místo konání přednášek: Jinonice, B 228

Čas: od 18.30

Místo: Jinonice, B 228

Termíny přednášek: úterky

3.10.

17.10.

31.10.

14.11.

28.11.

5.12.

Stručná charakteristika předmětu

Obsahem předmětu jsou následující okruhu problémů:

1. Jak postupovat při psaní disertace (řešení vědeckého problému) a vědeckého textu (článků). Vymezení předmětu výzkumu, výzkumné cíle, metody a metodologie řešení vědeckých problémů při zpracování disertace. Tvorba teoreticko-metodologického rámce. Vztah mezi metodologií, metodami vědecké práce a metodikou. Vědecká rozprava a argumentace. Definování vědeckých pojmů.

2. Věda, filozofie, metodologie. Normativní a nenormativní metodologie.

3. Pozitivistická a postpozitivistická metodologie. Problém verifikace. Kritický racionalismus. Falsifikace. Problém paradigmatu ve vědě. Metodologie vědeckých výzkumných programů. Metodologický anarchismus. Strukturalistická metodologie. Konstruktivismus. Operacionalismus. Karteziánská a nekarteziánská epistemologie. Fenomenologie. Hermeneutika. Dialekticko-materialistická metodologie. Postmodernismus. Možnosti použití jednotlivých druhů metodologií v sociálním zkoumání.

4. Obecné a specifické metody vědeckého zkoumání.

Podrobná osnova kursu „Filosofie a metodologie vědy“

Blok číslo 1: Úvod do metodologie vědecké práce a význam metodologie pro zkoumání v oblasti sociálních věd

- předmět vědeckého výzkumu a zásady jeho definování při psaní disertační práce a při psaní vědeckých textů

Vědecký problém. Vztah předmětu a objektu vědeckého zkoumání

- definování výzkumných cílů

- definování pojmů ve vědecké práci nástroji formální logiky.

- vědecká argumentace

- metody vědecké práce

- vymezení pojmu „metodologie vědy“

- vztah mezi metodologií, metodou a metodikou vědecké práce

- roviny metodologie vědy, problém metodologie při zkoumání sociálních jevů

- volba metodologie při psaní doktorské disertace v oblasti sociálních věd

- metodologie, metoda a metodika psaní doktorské disertace

- problém vědy a vědeckého jazyka, komunikace ve vědě, resp. v oblasti sociálních věd, definování pojmů

- problém „porozumění“ ve vědecké rozpravě

- axiologická metodologie a její průměty do normativního zkoumání prostřednictvím sociálních věd (aplikace)

- pozitivní metodologie jako teoretické východisko pozitivní sociální teorie (aplikace)

- pojetí vědy v dějinném vývoji (pojem „epocha vědy“, epocha starověké vědy a její atributy, epocha středověké vědy, epocha novověká vědy, epocha postnovověké vědy)

Blok číslo 2: Základní koncepce metodologie vědy a možnosti jejich využití pro zkoumání v oblasti sociálních věd

- pojem „typ metodologie“

- naturalismus a normativismus

- metodologické nástroje pozitivistické a postpozitivistické analýzy využitelné v sociálním zkoumání:

Analýza relevantních metodologií významných pro vědecké zkoumání sociální reality:

Pozitivistická a neopozitivistická metodologie a její význam pro oblast sociálního zkoumání:

- Comtovo pojetí problému teologie,metafyziky a pozitivní filozofie a jeho význam pro zkoumání sociálních jevů, sociální jev jako „fakt“, problém metody deskripce a verifikace v sociálních vědách

- empiriokriticismus (R. Avenarius, E.Mach): čistá zkušenost, neutrální elementy jako základ světa a jako zkoumání čisté zkušenosti

- novopozitivistické pojetí filozofie metodologie vědy (Vídeňský kruh, logický pozitivismus, logický empirismus, logický atomismus, význam novopozitivismu pro oblast sociálního zkoumání, problém verifikace ve vědeckém zkoumání, přímá a nepřímá verifikace v oblasti sociálních věd, kontext objevu a kontext zdůvodnění v sociálních vědách, indukcionistický model vědeckého poznání a jeho aplikace do podmínek sociálního zkoumání, problém verifikace a demarkace metafyzických výroků a vědeckých výroků, význam problému demarkace pro oblast normativních a nenormativních ekonomických teorií

- Hempelův a Oppenheimův explanační model

- Pozitivismus v soudobé vědě

Model vědy, pojetí metodologie a metody u K. R. Poppera (logika falsifikacionismu a její význam pro zkoumání sociálních věd, kritérium demarkace, povaha vědeckého poznání, racionalita rol hypotézy ve vědeckém poznání, racionální rekonstrukce vědy a revize vědeckých teorií, hypotetický dedukcionismus a jeho význam pro oblast sociálního zkoumání, pojetí cyklů vědeckého poznání, racionalismus v oblasti sociálních věd a problém neoracionalistické interpretace sociálních jevů, konstituování sociálních teorií podle principu falsifikace, problém potvrditelnosti („koroborace“) v sociálních vědách, princip falsifikace a logická pravděpodobnost teorie, komparace metodologie logického empirismu a metodologie K.R. Poppera

Kuhnova teorie vědeckých revolucí (vědecké společenství, normální věda, paradigma, anomálie ve vědeckém zkoumání, vědecká revoluce, kumulativní poznání, diskontinuita ve vědeckém poznání, pojetí paradigmatu v sociálních vědách)

Lakatosova metodologie výzkumných programů (tvrdé jádro a jeho pojetí v sociálních vědách, progresivní a regresivní teorie, pozitivní heuristika, negativní heuristika,vědecká revoluce a její aplikace na oblast sociálních věd)

Epistemologický anarchismus P.K. Feyerabenda a jeho projevy v sociálních teoriích (pluralistická metodologie v oblasti sociálního zkoumání, kontextová teorie významu, problém nesouměřitelnosti teorií, kritika monoteoretismu v oblasti vědeckého poznání, problém relevance modelů sociální skutečnosti, metoda vědy a problém metody sociálních věd, vědecké poznání jako proliferace, idea proliferace ve vztahu k sociálnímu zkoumání, teorie a struktura poznání)

Nekarteziánský racionalismus (G. Bachelard) (aplikovaný racionalismus, epistemologická revoluce, relativnost výpovědí ve vědeckém poznání, výstavba dynamických modelů zobrazujících sociální skutečnost)

Konstruktivismus v sociálním poznání (Ullmovo pojetí vědeckého obrazu jako konstrukce bez metafyzické existence a jeho význam pro sociální zkoumání, role modelu a subjektu při modelování sociálních jevů)

Metodologie vědy Y. Prigogina. (řád z chaosu, kritika absolutního determinismu, stability, řádu, stejnosti, rovnováha jako výjimka stability systému, fluktuace, nevratnost procesů, význam Prigoginovy teorie pro zkoumání ekonomických jevů

J. Monod – náhoda a nutnost. Idea „evolucionismu“ ve vědě.

Strukturalismus (totalita, struktura, epistémé, diskurs,vědecká výpověď v diskursu, archív, archeologie vědění, význam strukturalistické metodologie pro analýzu sociálních souvislostí a jejich interpretaci v dějinném kontextu)

Historicko-logická metodologie (poznání jako sociálně podmíněný subjekto-objektový vztah, historická determinace sociálních jevů, společenský kontext vědeckého poznání, pojem „zákona v sociálních vědách“)

Fenomenologická metodologie (evidence, vědosloví, zření podstaty, fenomenologická redukce, význam fenomenologické metodologie pro konstrukci protinormativně a antipsychologicky vytvářených teorií)

Epistemologie „tichého vědění“ M. Polanyiho (osobní vědění, nevyslovené znalosti, nové pojetí normativismu a jeho význam pro vytváření normativních sociálních teorií)

Pragmatismus (víra, pravda, zkušenost, význam pragmatické metodologie pro sociální zkoumání a pro zkoumání racionality chování sociálních subjektů)

Postmodernismus: (vědění v informatizovaných společnostech, problém legitimizace, povaha společenské vazby, narativní vědění a vědecké myšlení, bádání a jeho legitimizace performitivitou,postmoderní věda jako vyhledávání nestabilit, postmoderní my