Požadavky ke zkoušce

Zkouška má dvě části – písemnou a ústní

1. Písemná část

V písemné práci student prokazuje praktickou i teoretickou znalost slovotvorby. Student prokazuje pochopení slovotvorného rozboru a znalost, pochopení a schopnost vysvětlení základní terminologie ze slovotvorby. Písemná práce se bude psát hromadně na začátku zkoušky. Ti, kteří v písemné části vyhoví, postoupí k ústní části. Za vyhovující práci bude považována taková, v níž student správně analyzuje patnáct slov z dvaceti.

2. Ústní část

Úspěšně složená zkouška je klasifikována výborně – velmi dobře – dobře, do systému bude známka zapsána bezprostředně po zkoušce. Nelze požadovat zkoušení mimo vypsané termíny a po skončení zkouškového období.

Student dostane u ústní části zkoušky dvě otázky, které vychází z okruhů studijní literatury v oddíle Literatura. První otázka bude zaměřena na obecné otázky lexikologie, druhá na literaturu vztaženou k vybraným lexikologickým otázkám. První otázku si student vylosuje, druhou mu zadá zkoušející. Student zkoušku úspěšně složí, pokud zodpoví dostatečně obě otázky a doplní případné nedostatky v písemné části (v testu). V případě neúspěchu u ústní části je třeba opakovat celou zkoušku.

Okruhy ke zkoušce

1. Úvod do lexikologie - lexikální subsystém, lexikologické disciplíny.

2. Základní jednotka lexikálního systému (slovo, pojmenování, lexém, víceslovné lexikální jednotky, motivovanost slova).

3. Význam pojmenovávacích jednotek (slovo jako znak, struktura významu, jeho konstituování). Mnohoznačnost a jednoznačnost.

4. Vztahy lexikálních jednotek - paradigmatické a syntagmatické (synonymie, hyperonymie, hyponymie, opozitnost; kompatibilita, kolokabilita); polysémie, homonymie.

5. Systém ve slovní zásobě, vrstvy slovní zásoby, kritéria třídění.

6. Změny slovní zásoby; vývojové tendence a zachycení slovní zásoby ve slovnících.

7. Tvoření slov - pojetí slovotvorby, základní pojmy, slovotvorné způsoby, úpravy, postupy a typy; onomaziologické kategorie.