Probíraná témata:

Úvodní hodina (vymezení předmětu zájmu přednáškového cyklu, doporučené prameny, požadavky k atestacím, seznam četby, literární texty k jednotlivým přednáškám); Shrnutí: literatura konce 19. a počátku 20. století (tendence, výzvy, polemiky; proměny literatury během dvou prvních desetiletí 20. století; „modernismus“; specifika „ukrajinského modernismu“; modernistická uskupení – Молода муза, časopis Українська хата); Přelomové osobnosti studovaného období (Ivan Franko, Vasyl Stefanyk, Mychajlo Kocjubynskyj, Lesja Ukrajinka, Оlha Kobyljanská, Volodymyr Vynnyčenko); Modernistická poezie a próza; Počátky ukrajinského futurismu.
Revoluce roku 1917, občanská válka (únorová revoluce, říjnová revoluce, revoluce na Ukrajině, politické spektrum, role Centrální rady, vyhlášení UNR, peripetie občanské války (německá vláda na Ukrajině, Pavlo Skoropadskyj a vznik „Ukrajinského státu“, Direktorium, děnikinci, anarchie (Machno) atd.), tři intervence bolševiků na Ukrajinu, bolševická politika na Ukrajině...), Ukrajina po nástupu bolševiků v roce 1921; vítězství bolševiků, vytvoření třetí ukrajinské sovětské vlády, nová politika bolševiků vůči Ukrajincům, vojenský komunismus, nep, ukrajinští komunisté a jejich vztah k centralizujícím tendencím Moskvy, vznik Sovětského svazu; Události revoluce a občanské války a jejich odraz v literatuře - úvod; Kulturní a literární vývoj na Ukrajině ve 20. letech; Politika ukrajinizace (datace, charakteristika, vedoucí osobnosti, peripetie); Literární organizace (zaměření, pole působnosti, představitelé) - Плуг, Гарт, Ланка (Марс), futuristická uskupení...; Postavení prózy, poezie a dramatu v literárním vývoji doby.
Základní umělecké směry (charakteristika, představitelé, časopisy, uskupení, význam...); Poezie (Symbolismus - hnutí kyjevských symbolistů v letech 1917-22, Pavlo Tyčyna; Futurismus (historie hnutí, tvorba nejvýznamnějších představitelů), M. Semenko; Neoklasicismus (M. Rylskyj, M. Zerov, J. Klen, P. Fylypovyč, M. Draj-Chmara); Revoluční romantismus (V. Ellan Blakytnyj, V. Čumak); Další významní představitelé ukrajinské poezie tohoto období (V. Sosjura, M. Bažan, J. Plužnyk); Próza - Typologie literární postavy v ukrajinském literárním procesu 20. let; Paradigma hrdiny v předrevolučním období, nové typy literárních hrdinů, anti-hrdinů i doprovodných postav, základní tendence a typy modelování postav a jejich funkce v textu; Jednotlivé typy postav: „hrdina revoluční povinnosti a boje“, varianty: „kocour v botách“ (M. Chvylovyj: povídka „Кіт у чоботях“ = „Kocour v botách“), „čtyři šavle“ (J. Janovskyj: román Чотири шаблі = Ctyři šavle); „postava obětující se“, varianta: B. Antonenko-Davydovyč, povídka „Синя Волошка“ = „Modrá chrpa“; hrdina schozofrenik: ideologie versus všelidské hodnoty (M. Ivčenko, H. Kosynka, M. Chvylovyj); Ukrajinec či komunista? („svůj mezi cizími, cizí mezi svými“ (B. Antonenko-Davydovyč: román Смерть = Smrt); typ uvědomělého Ukrajince, varianta: cizí mezi svými (B. Antonenko-Davydovyč: román Нащадки прадідів = Potomci pradědů); „přesazený“ bojovník (povídky Chvylového, dílo Janovského); „vykolejená“ postava, „ustrnulá“ postava, „přizpůsobivý“ typ, „hrdina malých dramat“ (B. Antonenko-Davydovyč: povídka „Тук-тук“ = „Ťuk-ťuk“, vybrané povídky M. Chvylového); postava intelektuála (povídky a romány V. Pidmohylného); postavy „na okraji“, podivínské postavy (povídky B. Antonenka-Davydovyče, V. Pidmohylného, O. Slisarenka, M. Johansena a dalších autorů); ozvláštněné vidění – očima zvířete; postava ženy: matka (román A. Holovka Мати = Matka); vražda matky (M. Chvylovyj: povídka „Я“ – „Já“; antimatka: povídka P. Bajdebury „Уперше“ = „Poprvé“), ženské hrdinky v povídkách M. Halyčové.
Tematické dominanty v literatuře 20. let - Hladomor 1921-23, Obraz hladu a hladomoru v literatuře (Pidmohylnyj, K. Poliščuk, Slisarenko, Dosvitnij, Kosynka, Antonenko-Davydovyč); Symbolismus v próze - Hnat Mychajlyčenko; Impresionistická próza - H. Kosynka, M. Ivčenko; Romantický vitaismus - M. Chvylovyj, J. Janovskyj; Syžetová próza, experimentální próza, sci-fi, dobrodružná próza... - V. Vynnyčenko, О. Slisarenko, М. Johansen, J. Smolyč; „Intelektuální“ próza - V. Pidmohylnyj, B. Antonenko-Davydovyč; Literární diskuse a její průběh, M. Chvylovyj a jeho pamflety - zahájení literární diskuse, přehled pamfletů, hlavní aktéři, zásadní projevy, peripetie diskuse, význam; Základní otázky a problémy literárního vývoje - politické či apolitické umění, masovost či individualismus, Evropa či „osvěta“.
Humor - humoristické „sborníky“, O. Vyšňa; Drama - M. Kuliš, Divadlo a film - L. Kurbas, umělecké sdružení Berezil, Mladé divadlo, O. Dovženko; Unifikace literatury; Počátek stalinského teroru v roce 1929 a jeho pokračování, konec ukrajinizace, hromadné zatýkání, industrializace, kolektivizace, hladomor 1932-33; Odraz tragických událostí konce 20. a počátku 30. let v literatuře (literatura v exilu – I. Bahrjanyj, U. Samčuk, V. Barka); Další výrazní představitelé ukrajinské literární emigrace - tvorba T. Osmačky (poetický svět Osmačky, motiv existenciální předurčenosti člověka k osamělosti, expresionistická obraznost; próza Osmačky (Старший боярин (1946), Ротонда душогубців (1956); Literární proces ve 30. letech - Proces formování totalitního režimu a role literatury v něm, unifikace literatury po roce 1934, kánon budovatelského románu; Situace na Západní Ukrajině (polsko-ukrajinská konfrontace, Ukrajinci v první světové válce, ЗУНР (peripetie vzniku a zániku), západoukrajinské země v rámci Polska, polsko-ukrajinské vztahy); Situace v kultuře, literární vývoj; Bohdan Ihor Antonyč.
Literatura ukrajinské meziválečné emigrace; Politická emigrace 20. let 20. století - důvody politické emigrace, cílové země, aktivity ukrajinských emigrantů (tzv. táborové období); Československo jako jedno z útočišť ukrajinské emigrace; Praha – centrum a kulturní oáza ukrajinské emigrace, ukrajinská vzdělávací zařízení (Ukrajinská svobodná univerzita, Ukrajinský vysoký pedagogický institut M. Drahomanova, ukrajinské gymnázium, Ukrajinská hospodářská akademie v Poděbradech, Ukrajinské studio výtvarných umění); Muzeum osvobozeneckého boje Ukrajiny; Pražská škola ukrajinských básníků - osobní a tvůrčí peripetie jednotlivých představitelů, charakteristika poezie a prózy.
Jednotliví představitelé pražské básnické školy: J. Malaňuk (období tvorby, epicentra poezie, rozporuplný vztah k Ukrajině, Ukrajina a symbolika ženy); O. Telihоvá (spojení motivů občanské a intimní lyriky, kontrastnost poezie, poezie „síly a něhy“); O. Ljaturynská (propojení básnického díla s obrazným uměním, tematika Kyjevské Rusi, „miniaturnost“, emblematičnost poezie); H. Mazurenková (tvůrčí období (neoromantické, surrealistické), malířské „vidění“ poezie, náboženské motivy); O. Olžyč (motivy dávných epoch a kultur, proměny poetiky v jednotlivých sbírkách); L. Mosendz (motiv věčné touhy po poznání, angažovaná poezie, „vědecké“ reminiscence); J. Klen (otisk idealistické filozofie západního křesťanského humanismu, otázka Klenova „neoklasicismu“).
Literární proces ve 40. letech - Oživení poezie a prózy za Velké vlastenecké války (literatura jako nástroj boje, patriotická literatura), Vybraná díla jednotlivých autorů (P. Tyčyna, O. Hončar, O. Dovženko, J. Janovskyj a další), Literární stagnace v 50. letech, Literární proces 60. let - částečná rehabilitace zakázaných autorů, tvorba starší generace autorů, oživení tvorby umlčených či zakázaných autorů, vliv tvorby O. Dovženka.
Generace šedesátníků - nové tendence v literárním procesu, předpoklady tvůrčího vzepětí, společné znaky tvorby této generace (kultivace básnického jazyka; „kult osoby místo kultu osobnosti“; zvýšená asociativnost/metaforičnost poezie; vědomí určité mise, poslání, společenské funkce literatury...); Poezie a próza - D. Pavlyčko, I. Drač, L. Kostenková, V. Symonenko, H. Ťuťunnyk, V. Ševčuk, P. Zahrebelnyj