Tradiční, chronologicko-lineárně koncipovaný výklad literárních dějin bude vystaven do kontrastu s domýšlením konceptu prostorového, jak bylo rozvíjeno v představě pole (le champ) a komplementárním doplňku habitus francouzského sociologa umění Pierra Bourdieu.

Časový koncept nevyhnutelně pracuje s představou filtrování (odolávání "zubu času", "přežití", "nesmrtelnosti"), kdy právě test časem oddělí kanonické jádro od marginálních, "dobových" projevů. Proto zakládá výklad dějin literatury na předpokladu vývojové novosti a estetické či umělecké funkce díla. Naopak prostorový koncept dějin umožňuje eliminovat časovou linearitu (díla se zanořují do hloubky pole a opět se díky diskursivnímu dění na poli mohou vynořovat) a namísto fatální hranice kanonického a nekanonického (zapamatovaného a zapomenutého) vytvářet flexibilní představu neustálého posouvání mezi centrem a periferií. Zároveň umožňuje reflektovat "komunikaci" jednotlivých děl, tedy souběh či soupeření jednotlivých diskursivních sdělování. V neposledním ohledu je pak koncept pole podnětný i proto, že umožňuje vnést přirozeně do uvažování projevy intermediální a nemusí opět konstruovat pevné hranice mezi literaturou a non-literaturou.

Základní tematické okruhy:

Foucaultův koncept diskursu a archivu ve vztahu k pojetí paradigmatu či epistémé

Foucaultovo pojetí diskursivních činností

Bourdieův pojem literárního pole a možnosti jeho domýšlení na představu kulturní pole

Bourdieův habitat a další pojmy související s konceptem kulturní produkce

Koncept pole ve vztahu k přístupům nového historismu a sémiotiky kultury

Praktická aplikace: Modelový koncept českého kulturního pole ve vybraných letech: 1908, 1932, 1953, 1963, 1977 a 1988.