Podrobný sylabus:

1) Předsokratici archaické doby = filosofičtí autoři před vznikem (slova) filosofie

Otázky chronologie, zachování, žánru (před vznikem slova filosofie), interpretace, typy postav. Historické a výtvarné paralely. Souvislost mezi představami o světě (kosmos) a společnosti (polis). Pozdější doxografie, zvl. Diogenés Laertios a "Áetios". Nemáme realistické životopisy. Edice pramenů: problémy souhrnné edice Diels-Kranz, novější edice jednotlivých předsokratiků. Výkladová literatura antická a novodobá, zvláště: Platón, Aristotelés, Kléméns z Alexandrie, Hippolytos, Simplikios, Heidegger, Cherniss, Vlastos, Kahn... Problémy s aristotelskými výklady a referáty: "počátky", "prvky", "substance" (viz i Kirk-Raven-Schofield).

2) Epika a lyrika

Homérské eposy (Íllias, Odysseia). Podrobnější výklad koncentrické a bipolárně stavěné metafory kosmu při popisu Achilleova štítu, Ilias XVIII,478-608. Zlomky homérských básníků (např. u Platóna). "Homérské hymny", zvl. na Apollóna (Kynaithios z Chiu, snad jedna z předloh pro klasický koncept thórie). Hésiodova Theogonie, generace bohů (116-129). Vliv i kritika Homéra a Hésioda ve filosofii. Povaha řeckého náboženství.

Zdroje a charakter řecké lyriky. Kritická funkce lyriky: Alkaios (později také Xenofanés). Archilochos, bohémský básník "srdce" a vln. Lyrický koncept "nouze" (améchanié, améchaneiá), Theognis. Solón: koncept lidské ontogeneze. Analogie, přejímky a kritiky lyrických motivů v předsokratovské filosofii.

3) Mudrci a mytografové

Legendy o "sedmi mudrcích" jsou z pozdější antiky. Kategorie "mytografů" je až novodobá školní, ale s návazností na Aristotela (Metaphysica XIV, 4, 1091b8 = Ferekýdés A 7).

Legendy o sedmi mudrcích, různé výčty jmen, například v: Diogenés Laertios I, 13; I, 41-42. Poprvé u Platóna: Protagoras 342e4 - 343b7 , Charmides 164d3-165a7. "Poznej sebe sama!" Plútarchův výklad: O delfském E 17-18, p. 391f - 392e. Thalés v sapienciální tradici. "Thalétovy zpívané výroky" jako ozvěna lyrické tradice?

Epimenidés z Knóssu: muž boží, mýty, krétské motivy, epická astronomie. Ferekýdés ze Syru: muž boží, svérázná náboženská reforma očistného stylu, duše.

Hypotéza o dvou větvích filosofie: Diogenés Laertios I,13: východní od Thaléta a Anaximandra, západní od Ferekýda a Pýthagory.

4) Zrození "iónských trojčat" (přírodovědy, historie, filosofie), Míléťané, Thalés

K "iónským tojčatům" patří ještě geografie, meteorologie, astronomie.

Thalés jako geometr, přírodovědec a snad i filosof: věta o rovnoběžkách, o podobnosti trojúhelníků, měření vzdáleností; měření gnómónem?, astronavigace, pohyblivost (magnetit, jantar); duše jako pohybující se, primordiální vlhkost, voda?

Astronom Kleostratos z Tenedu. Anaximandrův spis, patrně nejstarší naučná próza. Anaximandros jako geograf (A 1,2; A 6). Historik Hekataios z Mílétu.

5) Anaximandros jako astronom, meteorolog a trochu i biolog

Unikátnost Anaximandrovy astronomie, meteorologická metafora běhu světa, hypotézy o vzniku života a zrození lidí.

6) Anaximandros jako filosof

Diference (protiklady). Vynořování a vyrovnávání diferencí (výchylek, napětí). Cykly. Kosmy?

B 1; A 9; B 2; B 3

K pochopení Aristotelova nepochopení Anaximandra pomocí hypotézy o "středním prvku": Ídaios, Kleidémos, Xúthos.

Pojetí diferencí a možné vztahy Anaximandros - Hérakleitos; Anaximandros a pýthagorejci archaické doby. Různé výklady Anaximandra - nebo jenom různá pokračování společné starší tradice?

7) Anaximenés

Vzduch. Pneuma. Duše. Meteorologická metafora. Dehonestující "příklad" B 1. Možná předloha pro pozdější peripatetické "zřeďování" už u Anaximena: "rozvolněné" (chalaron). Astronomie.

Přežívání vzdušné metafory u Anaxagory a Diogena z Apollónie?

8) Xenofanés:

Satirik, elegický básník. Jeden bůh (křesťanská parafráze Klémenta z Alexandrie). "Skeptická" přírodověda (geologie, fosílie).

První vzdálené předpoklady logiky a onto-teologie, ale také zajímavá relační až skeptický přírodozpyt, včetně prvních předzvěstí principu aktualismu.

9) Hérakleitos

Žánr spisu, styl a jazykové prostředky. Diference (protiklady). Metafora spící - probuzený; nechápaví - rozlišující podle přirozenosti; nepřítomní - přítomný. Kritika konzumní společnosti. Fysis.

10) Hérakleitos

Kosmos. Jedno. Božské.

11) Ohlédnutí za diferencemi kosmu

Hérakleitovské (a možná i mílétské) motivy u tragiků (zvl Sofoklés: Oidipús), v textu Papyru Derveni a v hippokratovském korpusu.

Otázka využití dobré (a ne pouze peripatetické) zachovalosti Hérakleitova textu a analýzy jeho výrazových prostředků pro výklad ostatních předsokratiků.

Pýthagorejce (a orfiky) necháváme na raně klasickou dobu, protože z archaické od nich a o nich máme jen žalostná torza, byť v ní mají svůj původ.