1	12.10.2018	Úvodní hodina	Etika a akademické psaní	Pavel Himl, Petra Ezzeddine
2	19.10.2018	HA	Foucault: Dohlížet a třestat (s. 30-114)	Filip Herza
3	26.10.2018	Socantro	P. Bourdieu: Distinction (s. 1-7, 260-283, 466-481, 485-500)	Yasar Abu Ghosh
4	02.11.2018	Eto	Tomasello: Origins of Human Communication, kap. 3, s. 57-108	Jitka Lindová

5	16.11.2018	FA	Feuerbach - Zásady filosofie budoucnosti (89-141)	Jakub Chavalka
6	23.11.2018	Socantro	Said: Orientalismus (1-40)	Marek Halbich
7	30.11.2018	FA	Foucault: Dějiny sexuality I, s. 157-185	Jakub Chavalka
8	07.12.2018	HA	Ginzburg: Roots of an Evidential Paradigm (96-125)	Pavel Himl
9	14.12.2018	ETO	Buss: D. M., Strategies of human mating (239-260)	Klára Bártová

Historická antropologie:

Ginzburg, C., Clues: Roots of an Evidential Paradigm. In: Clues, myths, and the historical method. Ginzburg, C. Johns Hopkins paperback ed. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, 1992, 1989. s. 96-125. ISBN 0-8018-4388-X.

[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Ginzburg, C.Latitude, Slaves and the Bible: An Experiment in Microhistory. Critical Inquiry, 31/3, Spring 2005, s. 665-683. ISSN1542-7587.

Ginzburgovy studie se zabývají mj. tím, jak je možné určitým badatelským postupem (kontextualizací) ustavit širší relevanci mikrohistorických "případů". Historii všeobecně řadí autor mezi disciplíny, které na příčiny jevů usuzují pouze nepřímo, na základě stop, resp. detailů, vytržených z kontingentního celku, na který přitom odkazují rysy a souvislosti, obsažené právě a pouze v těchto detailech. Takový přístup označuje Ginzburg jako konjekturální paradigma, resp. paradigma indicií. Kromě demonstrace tohoto přístupu např. na případu švýcarského kalvinistického kolonisty z přelomu 17. a 18. století nebo inkvizičního výslechu čarodějnice se autor zabývá rovněž důkazem/evidencí v historii nebo tím, co v době po lingvistickém obratu, problematizujícím vztah (pramenných) textů a sociální reality, odlišuje historii (pravdu) od fikce.

Foucault, M. Dohlížet a trestat. kapitola I "Mučení" (s. 30-114)

Sociokulturní antropologie:

Bourdieu, P. Distinction: a social critique of the judgement of taste. Cambridge: Harvard University Press, 1984. 613 s. ISBN 0-674-21277-0.

Ač Pierre Bourdieu nikdy neusiloval o to být autorem obecné teorie, představuje toto dílo jednu z nejobsáhlejších demonstrací několika jeho klíčových analytických postupů. Jednak je to jeho agonistický přístup k sociální realitě. Bourdieuho antropologie se nesoustředí na zájmy (interest), spíše staví na pojmu uznání a jeho dvojčete zneuznání. , kde hlad po uznání je příčinou lidského jednání, který může zahnat jen společnost. Dále je to metodologický polyteismus jako nástroj překonávání paradigmatických protikladů subjektivní-objektivní, struktura-jednání apod. A konečně v tomto díle nacházíme propracovanou souhru bourdieuvských konceptů sociálního pole, kulturního kapitálu a habitu. Jako antropology nás také zajímá, že hlavním tématem knihy je pojetí kultury, i když v nových souvislostech, zejména pak jako zásadní ideologický nástroj legitimizace sociálních rozdílů ve Francii 60. - 70. let, což autor demonstruje na neobvykle rozsáhlém a na svou dobu heterogenním empirickém materiálu. Hlavní teze výzkumu pak zasáhla ty, jež knihu četli nejpravděpodobněji - intelektuály a další strážce vkusu - na velmi citlivém místě: kantovské "Krásné je to, co se líbí všeobecně, bez pojmu", které je kritériem nejvyššího vkusu, odpovídá jejich materiálně odproštěnému postoji ke světu, který svůj odpor k vulgarizaci vyjadřuje preferencí vytříbenosti, abstrakce, formalismu, art-pour-art apod. Vkus, preference životního stylu je podle autora vždy vyjádřením o vkusu jiných. Tato "hra kultury" je nekonečná a není z ní úniku, protože má tendenci aplikovat kritéria vkusu na stále více sociálních praktik. Strážci vkusu v ní ovšem hrají nepohodlnou roli těch, kteří se cítí politicky na straně lidového vkusu a kulturně na straně legitimního vkusu. Mustr vkusů tak podle autora plní důležitou funkci maskování toho, o co vlastně ve "hře kultury" jde - o to se odlišit (distinction) tak, aby odlišnosti vypadaly nepřekonatelně a stabilně (např. jako vrozené dispozice), i když jsou obsahově arbitrární.

[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Latour, B. Nikdy sme neboli moderní: esej o symetrickej antropológii. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2003. 197 s. ISBN 80-7149-595-6.

Latourova studie představuje klíčové myšlenky a přístupy "symetrické antropologie", která usiluje o to, aby byla při sociálněděním zkoumání věnována stejná analytická pozornost jak sociálním, tak technologickým, materiálním a přírodním skutečnostem, lidským i ne-lidským aktérům, hodnotám, politice i vědeckým faktům. Existující asymetrie mezi různými skutečnostmi mají být předmětem antropologického studia, nikoli jeho východiskem. Moderní společnosti analyzuje Latour jako souhru praktik čištění (purifikace) a mísení (hybridizace) a jejich intenzifikaci, přičemž čištění (faktů a hodnot, vědy a politiky, přírody a společnosti) představuje oficiální doktrínu modernity, zatímco mísení se děje spíše skrytě - ale o to účinněji a nekontrolovatelněji. "Nikdy jsme nebyli moderní", protože čistění, které mělo být podle sebeporozumění modernity jejím definujícím rysem, nikdy nebylo jediným způsobem organizace moderních společností a mísení v nich hraje stejně klíčovou roli.

[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] BARTH, F. Ethnic groups and boundaries: the social organization of culture difference. Long Grove: Waveland Press, 1998. 153 s. ISBN 0-88133-979-2.

Esej Fredrika Bartha, uvozující sborník etnografických studií Ethnic Groups and Boundaries: the social organization of culture difference (1969), je považován za revoluční text, ve své době zásadně rekonceptualizující kategorii etnicity. Barthův konstruktivistický (instrumentalistický) výklad etnických identit odmítl primordialistická pojetí etnických skupin jako izolovaných, kulturně disparátních jednotek, jež můžeme definovat výčtem jejich charakteristik, a zaměřil se na (do té doby analyticky opomíjené) hranice mezi skupinami a na to, jak jsou tyto v diachronní i synchronní perspektivě vyjednávány. Diskontinuitu etnických skupin interpretuje nikoli jako kulturní, ale jako sociální - etnicita je tedy pro Bartha formou sociální organizace a kategorizace. Vedle důrazu na procesuální, relační a situační aspekt etnicity je Barthův text důležitý rovněž analytickým obratem od zkoumání celých skupin a jejich interakcí k jednotlivým aktérům, kteří mají prostřednictvím kategorizace a sebe-identifikace klíčovou roli při vytváření a udržování skupinových hranic. Barthova teoretická stať je následována sedmi případovými studiemi, jež aplikují Barthova teoretická východiska na konkrétní etnografický materiál.

[V TOMTO SEMESTRU SE NEČTE] Scheper-Hughes, N. Death without weeping: the violence of everyday life in Brazil. Berkeley: Univ. of California Pr., 1992. 614 s. ISBN 0-520-07537-4.

Kniha je založena na dlouhodobém etnografickém výzkumu (25 let interakce) v komunitě a rodinách novodobých plantážníků Bom Jesus da Mata v s