1) Úvod: úkoly, bibliografie, metodologie v literární historiografii, práce s kritickými edicemi, dobově stylové kategorie, periodizace francouzské literatury 17. století (baroko, "honnêteté", preciozita, galantnost, klasicismus, "vznešeno")

2) Barokní (heroicko-galantní a pastorální) román (Urfé, Scudéry)

3) Barokní divadlo (Hardy, Rotrou, raný P. Corneille, Mairet, Madeleine a Georges Scudéry ad.) - topos theatrum mundi

4) Corneillova Médeia

5) Corneillův Cid a spor o Cida

6) "Klasicistní" doktrína (Chapelain, d’Aubignac, Boileau, Rapin ad.): iluzívnost, věrohnodnost, "bienséance"

7) Molière (zejména Směšné preciózky, Měšťák šlechticem, Tartuffe, Misanthrop, Škola žen, Versailleské impromptu, Amfitryon, Psýché)

8) Jean Racine (Britannicus, Andromaché, Ifigenie, Bajazid, Berenika, Faidra, Esther, Athalia)

9) Biblická tragédie (Rotrou, Corneille, Racine)

10) Jean de La Fontaine (Bajky a Les Amours de Psyché et Cupidon)

11) Mme de La Fayette (Kněžna de Clèves)

12) Karteziánský racionalismus

13) Pascalovy Myšlenky a tzv. "moralisté" (La Bruyère, Nicole, La Rochefoucauld, Lamy).

Pro ucelený přehled je nezbytné samostatné studium. Doporučuji vám nahlédnout do následujících příruček. V hranatých závorkách uvádím krátkou anotaci. Zvýrazněné položky nejsou povinné, ale pokud máte vážný zájem o literaturu, seznamte se s nimi.

Georges Forestier - Emmanuel Bury: „XVII^e siècle“ in J. Cerquiglini-Toulet, F. Lestringant, G. Forestier, E. Bury. Sous la direction de J.-Y. Tadié. La littérature française: dynamique & histoire I. Paris: Gallimard, „Folio“, 2007, s. 459–670.

[Moderní dějiny francouzské literatury, sepsané nejlepšími současnými odborníky. Neomezují se jen výčet a rozbor reprezentativních děl, naučí vás o dějinách literatury a jejich předpokladech skutečně přemýšlet. Jsou podány esejisticky, avšak s velkou erudicí a mnohými odkazy k dalším odborným pracím. Vyvracejí řadu mýtů a klišé. Zakládají se na nejnovějším a původním výzkumu a kladou si otázky, s nimiž se v současnosti francouzská literární historiografie potýká. Vycházejí z vlastního bádání každého z autorů a nejsou tedy vyloženě kompilační. Na konci každé kapitoly naleznete přehledné tabulky. Z mého pohledu zásadní dílo.]

Sarah Kay, Terence Cave, Malcolm Bowie: A Short History of French Literature, Oxford, OUP, 2010. [Koncizní dějiny francouzské literatury, zohledňují sociologické aspekty a vycházejí důsledně z dobových pojetí. Vynikající syntéza, vhodná pro zahraniční studenty, tedy i pro vás. Kniha je dostupná v NK.]

Jiří Šrámek, Panorama francouzské literatury od počátku po současnost, 2 díly, Brno, Host, 2012. [Nejrozsáhlejší a také nejlepší moderní české zpracování dějin francouzské a francouzsky psaných literatur, vhodné však spíše pro studium literatury 19. a 20. století, o literatuře starší podává jen velmi kusý a v mnohém i překonaný přehled. Poslouží jen pro základní seznámení.]

Rozšiřující literatura:

Denis Hollier (ed.), A New History of French Literature, Harvard University Press, Cambridge – Massachusetts, 2001. [Na tomto monumentálním díle se podílely desítky romanistů z celého světa, jednotlivá hesla jsou řazena chronologicky, vždy podle jedné významné události, která je emblematická pro dané období. Skrze tento průhled se pak čtenáři dostává zevrubného výkladu. Každé heslo je opatřeno rozsáhlou bibliografií.]

Jaroslav Fryčer a kolektiv, Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002. [Dobré pro základní poučení, avšak kvalita zpracování jednotlivých hesel poněkud kolísá. Hesla zaznamenávají české překlady, tím je Slovník velmi přínosný.]

Erich Auerbach, Mimesis, Praha, Mladá fronta, 1998. [Zásadní kniha. Autor vychází z konkrétních, na detail zaměřených rozborů a syntetizuje s akribií a rozvahou.]

René Bray, La Formation de la doctrine classique en France. Paris, Nizet, 1927.

Václav Černý, Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti III. Baroko a klasicismus. Jinočany, H&H, 2005. [Černého intrpretace dějin literatury je sice v mnohém diskutabilní, ale každý český romanista, který jen trochu dbá o kontinuitu našeho oboru, ho musí číst.]

Christian Delmas, La Tragédie de l’âge classique 1553–1770. Paris, Seuil, 1994.

Georges Forestier, Introduction à l’analyse des textes classiques. Paris, Nathan, 1993. [Raně novověké literární texty mají mnohá specifika, zejména ukotvení v rétorice/řečnictví, která jsou pro dnešního uchvátaného čtenáře jen stěží pochopitelná. Forestier na tato úskalí názorně upozorňuje. Jde sice "jen"o stručný a didakticky zaměřený manuál, ale co teze, to perla.]

Jean Mesnard et alli, Précis de littérature française du XVII^e siècle. Paris, P.U.F., 1990. [Kolektivní monografie pro zvídavého a "pokročilejšího", věci znalého čtenáře, kanonická rukověť.]

Pelán, Jiří, "Klasicismus: geneze a vývoj". In Tureček, Dalibor - Zajac, Petr. Český a slovenský literární klasicismus. Synopticko-pulzační model kulturního jevu. Brno, Host, 2017, s. 15-87. [Nejlepší česky napsaná studie o poetice evropských raně novověkých klasicismů.]

Jacques Scherer, La Dramaturgie classique en France. Paris, Nizet, 1950.

Záviš Šuman, Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století. Praha, Karolinum, 2019.