Hra a pohyb živých bytostí

Marek Špinka, Štěpán Špinka

(ÚFaR FF UK, ZS 2020/2021)

(pracovní sylabus)

Téma I. „Metodologická preliminaria“

A. Pozadí či paradigma současné etologie: čtyři „tinbergenovské“ úhly zkoumání behaviorálních jevů: (1)

- mechanismy chování: jak je chování okamžik od okamžiku a v každodenním průběhu strukturováno a řízeno

- ontogeneze chování: jak se chování rozvíjí v průběhu života jedince

- adaptivní hodnota chování: jak je chování v průběhu mnoha generací daného živočišného druhu tvarováno přírodním výběrem k tomu, že pomáhá přežít a rozmnožit se

- fylogeneze chování: jak podoby chování vznikaly a proměňovaly se v průběhu evoluce živočišných druhů.

Literatura: Tinbergen 1963.

B. Exkurs 1: Aristotelovo pojetí příčin (2)

Literatura: Aristotelés, Fyzika II,3; II 8; Hladký, V. & Havlíček, J. 2013.

Téma II. Vymezení hry

A. Vymezení hry živočichů podle jejích pěti typických vlastností dle Gordona Burghardta (2005): (3)

1. "Limited immediate function": chování není optimální z hlediska příspěvku k bezprostřednímu přežití.

2. "Endogenous component": chování je spontánní, zvířata do něj záměrně a dobrovolně vstupují, je pro ně odměňující a je prováděno pro potěšení ze samotného průběhu.

3. Structural or temporal difference: chování je neúplné, přehnané, neobratné, zahrnuje prvky chování pozměnění ve své podobě, souslednosti a zaměření.

4. Repeated performance: chování se vyskytuje opakovaně, ale ne v rigidní podobě během alespoň části ontogeneze.

5. Relaxed field: chování se vyskytuje, když je živočich nasycen, zdravý, není ve stresu nebo pod tlakem soupeření.

Literatura: Burghardt 2005; Carter et al. 2019.

B. Exkurs 2: Vybraná pojetí hry ve filosofii a humanitních vědách (4-6)

Literatura: Huizinga, J. 1971; Caillois, R. 1998; Fink, E. 1992.

Téma III. Pohybová charakteristika hry

A. Dva pohledy na „nedokonalost“ pohybů v hravém chování (v návaznosti na body 1. a 3. z předchozího tématu). (7)

1. Nedokonalost pohybů je dána ontogenetickou nevyzrálostí mláďat. Z této „primární“ podoby hry jako vedlejšího produktu ontogenetického zrání se ve fylogenezi opakovaně vyvinuly složitější a specifičtější podoby hravého chování, které už pak vytváří vlastní behaviorální systém.

2. Princip nedokonalosti je ve hře „záměrně“, nikoli jako vedlejší produkt. Slouží k získání zkušenosti se ztrátou a znovu nabytím kontroly nad vlastním pohybem a situací. Do hry je vnášen v prvé řadě aktivním sebehandikepováním, tedy hravými prvky a volbami, které cíleně snižují vlastní kontrolu nad okamžitou situací a jejím dalším průběhem.

Literatura: Moran, G., Fentress, J. C. & Golani, I., 1981.; Pellis, S. M., Pellis, V. C., Pelletier, A. & Leca, J.-B. 2019; Petrů, M., Špinka, M., Lhota, S. & Šípek, P. 2008.; Sade, D. S. 1973.

B. Exkurs 3: Aristotelovo teleologické pojetí pohybu živých bytostí: samopohyb a teleologie (8)

Literatura: Aristotelés, Fyzika III,1-3; O duši III, 9-11; O pohybu zvířat 6; (Corcilius, K. & Gregoric, P. 2013; Reece, B. C. 2019)

Téma IV. Motivačně-emocionální charakteristika hry

A. Souvislost pohybové a emocionální charakteristiky hry savců chování (v návaznosti na body 2. a 4. z tématu A.2). Hravé versus vážné chování jako dva „světy“ (9)

- ve vážném chování je pohyb pokud možno dokonalý ve vztahu ke své funkci, a ztráta kontroly či odklonění od očekávaného průběhu (tedy průběh neočekávaný či nekontrolovaný) je spojen s negativní emocí, a tedy není opakován;

- v hravém chování jsou ztráta kontroly a neočekávaný průběh vyvolávány sebehendikepováním a záměrnou nedokonalostí pohybů a jsou spojeny se zvláštním typem pozitivní emoce a díky tomu je zvíře opakuje.

Literatura: Panksepp, J. 2011.; Špinka, M., Newberry, R. C. & Bekoff, M. 2001.

B. Exkurs 4: Aristotelovo pojetí vztahu pohybu, slasti, hry a cíle lidského života (10)

Literatura: Aristotelés, Etika Nikomachova X, 3-6; (Kidd 2016).