doplňuji a shrnuji další termíny pro vykonání zkoušky v kurzu Migrace a transnacionalismus. 29.6. od 11:30, místnost 306 - test proběhne písemně úterý 6.9. od 10:30 místnost 306 - test proběhne písemně středa 21.9. od 10:30 - test proběhne ústně Předmět se zabývá historií teorií migrace od reflexního zlomu v sociální antropologii v 60. letech do definování
transnacionálního paradigma. Zaměřuje se především na vývoj politických diskursů k problematice migrace od
primárních push-pull modelů k marxistickému pojetí až ke konceptu hegemonie A. Gramsciho, o něhož se opírají
současné teorie transnacionalismus. Úvodní přednášky provedou posluchače konceptualizacemi místa a času v
kulturní a sociální perspektivě, která se týká migračního procesu. Vše směřuje k hloubkovému zhodnocení
transnacionalismu jako jednoho ze současných paradigmat na poli migrace, jenž se zaměřuje především na
sociální konstrukci místa jako zdroje etnické a nacionální identifikace. Postihne průnik s teorií multikulturalismu a
politiky uznání ve vztahu k modelům transnacionální migrace, jako kulturní adaptace ve světě, kde se rozvolnila
determinace komunity místem. Teorie transncionalismu z níž transnacionální migrace vyplývá je zaměřena na
„community building“ procesy v otevřené globální společnosti, kde jsou zřetelné hranice jednotlivých
dichotomických celků Západ a Východu, či centristicky pojatých zón vlivu globálních center dle modelů E.
Wallersteina. Jinak se ale hranice jednotlivých národních států fyzicky smazávají a jsou nově definovány
udržováním identity v „rozšířených komunitách“ založených na situačním potvrzování náboženských, etnických a
politických identit. Pokladem pro vznik transnacionálních teorií migrace bylo sledování exilových vlád karibských
států a studium cirkulace remitancí v prostupném globalizovaném prostoru. Transnacionalismus migrační teorii
zásadně ovlivňuje o sledování financí, myšlenek a darů jako aktérů v procesu vytváření identity v prostorovém
odloučení. Probrány budou mechanismy udržování a znovuvytváření kolektivních identit u marginalizovaných
nacionálních či etnických skupin, kterým přechod do transnacionálního momentu, tedy rozšíření komunity do
vícero národních státu, umožnil uchovat si své původní zvyky a hodnoty bez nutnosti asimilovat se do společnosti
„hostitelské“ země. Kriticky budou zhodnoceny pojmy jako asimilace, migrace, reemigrace, druhotná migrace a
krajanství. Předneseny budou teorie o procesech, které zásadní proměňují vnitřní význam těchto termínu z emické
hlediska sledovaných skupin. Terénní příklady budou věnovány především udržování krajanské identity českých
krajanů z rumunského Banátu a klasických etnografickým příkladům.