Římské právo a základy novodobého práva soukromého je předmětem zkoušky po 2. semestru magisterského studia.

Obsahem tohoto předmětu je ucelený výklad o římském právu, se zvláštním zřetelem k potřebám dalšího studia na právnické fakultě. Z tohoto důvodu nejsou také probírány otázky spojené s právem trestním a problémy organizace správy římského státu jsou vykládány pouze s ohledem na otázky pramenů práva a jeho aplikace.

Úvodem jsou vyloženy ty problémy, které umožňují pochopení dalších partií látky. Jedná se o seznámení s prameny římského práva a římským státním zřízením, a to od nejstarších dob, až do vlády císaře Iustiniana. Především se jedná o otázky spojené s legislativou lidových shromáždění, činností praetora a tvorby císařských konstitucí. Stejně tak je však přednášena problematika vývoje římské právní vědy. Značná pozornost je rovněž věnována kodifikacím římského práva: Zákoník dvanácti desek, Codex Theodosianus, tzv. Corpus iuris civilis (Codex Iustinianus, Digesta, Institutiones). Jádro výuky je soustředěno na otázky soukromého práva. Právo osob zahrnuje zejména pak výklad o právní subjektivitě a způsobilosti k právnímu jednání v kontextu římského práva, o příbuzenství a římském manželství. Věcná práva obsahují seznámení s problematikou vlastnického práva (včetně jeho ochrany a způsobů nabývání), držby a věcných práv k věci cizí (servitutes, superficies, emphyteusis). V rámci závazkového práva (obligací) jsou studenti seznamováni jednak s obecnými otázkami jako je vznik, změna, zánik a zajištění závazků a pak s jednotlivými zavazovacími důvody. Závazky ze smluv zahrnují vysvětlení nejen čtyř základních skupin (smlouvy verbální, literární, reálné a konsenzuální) ale i dalších (nepojmenované reálné kontrakty, quasi kontrakty, pacta). Vyloženy jsou rovněž obligace z deliktů (krádež, loupež, protiprávní poškození cizí věci, urážka na cti, podvod atp.). Dědické právo obsahuje testamentární i zákonnou dědickou posloupnost, stejně jako výklad o odkazech. V rámci procesního práva je pozornost soustředěna na všechny tři typu soukromého procesu: proces legisakční, formulový, cognitio extra ordinem. Závěr tvoří výklady o tzv. obecných naukách, zejména o náležitostech právního jednání. Integrální součástí tohoto předmětu jsou rovněž další osudy římského práva v evropském právním kontextu (tzv. recepce římského práva) se zvláštním zaměřením na Itálii a Německo.

Výuka předmětu Římské právo a základy novodobého práva soukromého umožňuje studentům seznámit se na samotném počátku studia práv, na příkladu římského práva, s technikou tvorby, aplikace a fungování práva v jeho celistvosti. Kromě toho se jedná rovněž o předmět propedeutického charakteru, poskytující studentům terminologické i obsahové základy znalosti práva, a to zejména práva soukromého.