Následující široké tematické okruhy budou probrány v uvedeném pořadí, každé z témat bude probíráno v několika návazných seminářích. Navržených 10 tematických okruhů tedy pokrývá celý dvousemestrální kurz (Vzdělávací politika I a II), který bude zakončený zkouškou.

Teorie a nástroje vzdělávací politiky

1. Vzdělávací politika jako vědní obor a různé přístupy k analýze a tvorbě vzdělávací politiky.

2. Aktéři vzdělávací politiky, instituce v ČR, které se podílejí na vytváření strategií a vzdělávací politiky v jednotlivých oblastech (rezortní pracoviště MŠMT aj.)

3. Internacionalizace vzdělávací politiky, role mezinárodních a nadnárodních organizací (EU, OECD, UNESCO, aj.), mezinárodní výzkumy (PISA, TIMSS, PIRLS, TALIS, aj.) a scénáře školy budoucnosti (OECD Schooling for Tomorow).

Vývoj vzdělávací politiky v ČR od roku 1989

4. Dokumenty vzdělávací politiky a různé koncepční dokumenty, plány reforem školství od roku 1989 do současnosti (koncepční dokumenty do roku 2001, Bílá kniha a Zelená kniha, Strategie celoživotního učení, Dlouhodobý záměr MŠMT, Dlouhodobé záměry krajů, aj.).

5. Zhodnocení vývoje vzdělávání a vzdělávací politiky v ČR od roku 1989 do současnosti:

- Teorie transformace a tranzice společnosti aplikované na sféru vzdělávání (fáze a dimenze transformace a proměn vzdělávání od roku 1989 do současnosti)

- Srovnání s vývojem společnosti a vzdělávání v dalších post-socialistických zemích, především zemích Visegrádu.

- Hodnocení a analýza naplňování cílů Bílé knihy (Straková et al.) a další analýzy vývoje školství v ČR (OECD, McKinsey aj.), Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 a její hodnocení.

Vybrané/aktuální problémy vzdělávací politiky v ČR

6. Strukturální proměny vzdělávání – nové instituce (vyšší odborné školy, lycea, víceletá gymnázia) a kvantitativní vývoj podílu žáků v různých typech studia (podíl žáků v různých typech studia. Strukturální problémy a otevřenost přístupu na VŠ. Demografický vývoj populace a jeho dopad na vzdělávání a strukturu školského systému.

7. Vývoj v oblasti monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání – testování žáků na základních školách a diskuse o jejich zavedení, státní maturity, autoevaluace škol a role školní inspekce. Vztah mezi interní a externí evaluací, rozdíl mezi evaluací a monitoringem, aj.

8. Výsledky vzdělávání žáků v ČR. Jaké jsou trendy ve vzdělanosti žáků v ČR? Výsledky mezinárodních výzkumů (PISA, TIMSS, CivEd), ale také domácích šetření (např. SCIO – Sonda maturant po 10 letech). Veřejné diskuse ohledně poklesu vzdělanosti národa (např. výzva „Všem jejichž hlas je slyšet“) a zjištění výzkumů v této oblasti.

9. Spravedlivost vzdělávacího systému, rané diferenciace žáků, víceletá gymnázia a výběrové školy. Indikátory spravedlivosti vzdělávání, srovnání s mezinárodním kontextem.

10. Vývoj obsahů a cílů vzdělávání (kurikulum): školní osnovy a Rámcové vzdělávací programy, nástup klíčových kompetencí, srovnání s vývojem v Evropě.