V hodinách ve druhé části semináře budeme zkoumat napětí mezi dvojicemi pojmů v prvních čtyřech knihách. Níže jsou k jednotlivým dvojicím přiřazeny kapitoly z knih. Nejedná se o vyčerpávající seznam, spíše o pomůcku pro inspiraci.

1 = Gargantua, 2 = Pantagruel, 3 = Třetí kniha, 4 = Čtvrtá kniha. Následující číslo označuje kapitolu, nula znamená dedikaci či prolog.

Člověk a Bůh

Průběžně lze sledovat různé způsoby dušování se a přísah: „Budu dnes míti horký den, nepomůže-li mi Bůh, a to vše z vašeho údu a pro vaši rozkoš“ (1,6), zaklínání proti čertu (1,35) apod.

❶ Krize v Seuillé, následné skutky bratra Jana a jeho výklad o mniších (1,27; 1,39–42). Grandgousierova řeč k poutníkům (1,45). Opatství Theléma (1,52–58).

❷ Panurgos a církev, odpustky a baby (2,16–17).

❸ Bohoslovci (3,29–30).

❹ Předmluva „Přeslavnému knížeti…“. Ostrov Cheli (4,10–11). Panurgos a bouře (4,18–24).

Tehdy a nyní

Průběžně lze sledovat důraz na nový způsob vzdělávání, na důležitost jazyků, umění číst svět – tak, aby člověk poznal skutečnost a nevytvářel si vlastní konstrukce.

❶ Archeologické úvody (1,1–2). Výklady o Gargantuově jméně a šatu (1,7–10). Žádoucí způsob vyučování (1,23–24).

❷ Historické úvody (2,1–2). Gargantuův dopis synovi (2,8).

❸ Děti a dospělí (3,48).

❹ Druhá „předmluva spisovatele“. Papežifíkači (4,45–47).

Komika a tragika

Průběžně lze sledovat rozvolnění souvislosti mezi „špatnými“ a „dobrými“ konci epizod a emocionálních reakcí postav na ně (zejm. jde o instance smíchu a pláče).

❶ Počátek války s Pikrocholem (1,25–26) a obecně děje této války.

❷ Pláč Gargantuy nad smrtí Pantagruelovy matky (2,3).

❸ Předmluva spisovatele. Epistemonovy rady (3,24). Rady bratra Jana (3,26–28).

❹ Panurgos a Dindenault (4,6–8). Panurgovo podělání (4,67).

Hra a vážnost

Jde o vzájemný poměr závaznosti a nezávaznosti. Poznáváme, v jakém kontextu se slovo stává závazným a kdy je k ničemu a nic jím ve světě učinit či změnit nelze.

❶ Úvodní báseň „Čtenářům“, „Předmluva spisovatelova“. Sofistické studium a Gargantuovy hry (1,21–22). Veliký vojevůdce (1,37–38).

❷ Spor pánů z Polibmi a z Čuchnisi (2,10–13).

❸ Losování kostkami (3,11). Rozhodování sporů kostkami (3,39–40 a 43)

❹ Ploskonosy (4,9).

Slovo psané a slovo pronesené

Průběžně sledujeme, jak Rabelais do písmen (a tisku) převádí mluvené slovo, jak pojímá živé promluvy lidí. Je spolehlivější písmo, nebo promluva?

❶ Opilá beseda (1,5). Janotus de Bragmardo (1,18–20).

❷ Limuzínec a pařížské knihy (2,6–7). Dopis z Paříže (2,24). Závěr knihy (2,34).

❸ Královské výsady na začátku knihy. O losech (3,10 a 12).

❹ „Dřívější předmluva ke čtvrté knize.“ Dopisy od otce (4,3–4). Papežomani a slova (4,48–56)

Živé a neživé

Průběžně sledujeme prostupnost hranice mezi těmito dvěma oblastmi. Kdy věci samy jednají? Kdy jim lze přiřknout význam a následně se tímto významem řídit?

❶ Gargantuovi umělí koně (1,12).

❷ Panurgos architekt (2,15). Pantagruel vztyčuje pomník (2,27).

❸ Věštění ze snů a mnišská kabala (3,13–15). Herr Tripa (3,25). Pantagruelion (3,49–52).

❹ Jitrnice (4,33–42).

Nahoře a dole

Bachtinovské tělesné dole a nahoře, klasické protiklady těla a ducha. Také obrovitost jako prvek v příběhu – obr shora vidí to, co spodním lidem uniká.

❶ Gargantuovo narození (1,4 a 6). Prostředek na vytření (1,13). Paříž a zvony (1,16–17).

❷ Obří dětství (2,4–5). Panurgova pomsta(2,22). Pantagruelova ústa a moč (2,32–33).

❸ Triboullet (3,45–46).

❹ Ostrov Makraionů (4,25–28). Gastrolatrové (4,57–62).

Láska a svár

Průběžně sledujeme destruktivní a konstruktivní konflikty. Proč má smysl vytáhnout do války, kdy má smysl přít se přítelem, kdy je lepší dát mu za pravdu a myslet si své? Kdy láska plodí a kdy je na obtíž?

❶ Vztah Gargantuových rodičů (1,3). Pokus o obnovení míru mezi Grandgousierem a Pikrocholem (1,31–33). Gargantuova řeč k přemoženým nepřátelům (1,50).

❷ Panurgovo jednání ve prospěch přátel a jeho lásky (2,9 a 18–21). Pantagruelova chrabrost (2,28–31).

❸ Dluhy a manželství (3,1–9). Ženy a zakázané věci; filosofický přístup k manželství (3,34–36). Urovnavač sporů (3,41–42).

❹ Půhončáci (4,12–16).