Přirozenost celku (relace a bytí o sobě v Platónově filosofii)

sylabus (rámcová témata a základní relevantní pasáže)

I. první přiblížení diference bytí ‚o sobě‘ a ‚ve vztahu‘

26. 2. 1. o sobě jsoucí ideje jako příčiny vzniku, zániku, trvání a změny (Faidón 96b–105c; hlavní pasáže: 100a–101c, 102a–103c)

5. 3. 2. o sobě jsoucí krása jako vlastní předmět lásky (Symposion 204c–212a; hlavní pasáž: 209e–212a)

II. relace a společenství idejí (ideje a jejich vzájemná relační závislost)

12. 3. 3. aporie poznání idejí a participace na nich (Parmenidés 130a–135c; hlavní pasáž: 133a–135c; Sofistés 245–250d; hlavní pasáž 248a–249d)

19. 3. 4. společenství nejvyšších rodů (Sofistés 251d–259e; hlavní pasáže 254e–257a, 258d–259d)

III. limitní podoby bytí ‚ve vztahu‘ a ‚o sobě‘ (radikální relačnost; radikální jednota)

26. 3 5. důsledky radikální relačnosti: nic není o sobě jedno (Theiatétos 151e–157c, 179c–183c; hlavní pasáže: 156a–157d, 182c–183c)

9. 4. 6. důsledky radikální jednoty a odmítnutí relačnosti: nejsoucí jedno (Parmenidés 137c–142a; hlavní pasáže: 137c–d, 139b–e, 141d–142a)

IV. relační závislost idejí na jiném (na tom, co zapříčiňují; na dobru, mysli a poznání; na tom, v čem a z čeho toto zapříčiněné vzniká)

16. 4. 7. svět jako proměnlivý obraz věčně jsoucího vzoru (Timaios 27d–31b)

23. 4. 8. idea dobra jako nejvyšší předmět poznání a dobrý demiurgjako příčina vzniku světa (Ústava 507a–509d, Timaios 29d–30c; Timaios 36d–37a)

30. 4. 9. třetí rod jako nutná podmínka vzniku světa (Timaios 48e–53c)

V. celek a jeho strukturní principy

7. 5. 10. jednota a mnohost; peras, apeiron, směs a mysl jako příčina míšení (Filébos 15a–18d, 23c–31a; hlavní pasáže: 16c–17a, 23c–e, 30c–31a)

14. 5. 11. duše a přirozenost celku (Timaios 34b–37c; hlavní pasáž 37a–c; Faidros 269d–274b; hlavní pasáž: 269d–270d)