· Sylabus je inovován v rámci projektu „Podpora pregraduálního vzdělávání budoucích učitelů na UK“ reg. č. CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_068/0016093, realizovaného v rámci OP VVV. Zapracování změn oproti pilotní verzi je promítnuto v rozšířené podobě sylab.

Název předmětu: KOOPERACE A TÝMOVÁ PRÁCE

Garant: Doc. PhDr. Hana Kasíková, CSc.

Rozsah předmětu / semestr/ forma 1/1

Cíl předmětu:

Hlavní a specifické cíle:

·   Vědomosti: význam kooperace a týmové práce pro školní vzdělávací prostředí, základní teoretická východiska kooperace ve vztahu k učení, principy kooperativního učení, kooperativní struktury pro učení, význam týmové práce v učitelském sboru a širším profesním společenství.

·   Dovednosti: dovednosti aplikace principů kooperativního učení do plánování, realizace a hodnocení výuky, dovednosti přípravy a řízení vyučovacích hodin s kooperativními učebními skupinami, sociální dovednosti pro týmovou práci, příprava, realizace a hodnocení vlastního kooperativního projektu a jeho skupinová prezentace.

·   Postoje: formování postojů vedoucích k zařazování kooperace do vzdělávacího prostředí včetně profesní spolupráce.

Obsah předmětu:

Anotace: V předmětu budou pro studenty učitelských programů vytvářeny příležitosti učit se optimálně plánovat, realizovat a hodnotit vzdělávací situace založené na kooperaci. A to jak vyučovacích hodin či bloků, tak výukových projektů či vzdělávacích akcí organizovaných školou. Dalších okruhů se týká profesní kolegialita, utváření postojů k týmové práci na škole a dovednosti týmovou práci optimalizovat.

·       Téma 1: Učící se společnost a místo učitele v tomto společenském směřování. Podstata kooperace v sociálně psychologickém a pedagogickém rámci, její význam v současnosti.

·       Téma 2: Edukace a školní edukace jako prostředí pro kooperaci. Role učitele a nová kultura učení.

·       Téma 3: Uspořádání sociálních vztahů v úkolových situacích – kooperace, kompetice, individualistické uspořádání. Význam těchto uspořádání ve školním prostředí.

·       Téma 4: Principy kooperativního učení a jejich aplikace ve školním vzdělávacím prostředí.

·       Téma 5: Metodologické a metodické otázky kooperativního učení: a) zajištění pozitivní vzájemné závislosti.

·       Téma 6: Metodologické a metodické otázky kooperativního učení: b) zajištění ostatních principů kooperativního učení.

·       Téma 7: Jednoduché kooperativní struktury.

·       Téma 8: Komplexnější kooperativní struktury.

·       Téma 9: Hodnocení a kooperativní skupiny.

·       Téma 10: Učitelé jako spolupracující společenství.

·       Téma 11: Realizace, reflexe a prezentace kooperativního projektu studentů.

·       Téma 12: Realizace, reflexe a prezentace kooperativního projektu studentů (pokračování).

Atestace:

Zápočet

: na základě přidělených úkolů v průběhu předmětu, zejména kooperativního projektu.

Literatura:

Povinná:

KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení, kooperativní škola. Vydání 3., rozšířené a aktualizované. Praha: Portál, 2016.

Doporučená:

BENNET, B.; ROLHEISER-BENNET, C.; STEVAHN, L. Cooperative learning. Where heart meet mind. Toronto: Educational connections, 1991.

COHEN, E.G. Designing Groupwork. Strategies for the Heterogenous Classroom. New York : Teacher College Press, 1994.

HARGREAVES, A., O´CONNOR, M. Leading Collaborative Professionalism. Victoria: Centre for Strategic Education, 2018.

JACQUES, D. Learning in Groups. London: Kogan Page, 1991.

JOHNSON, D. W.; JOHNSON, R. T.; JOHNSON HOLUBEC, E. Circles of Learning. Cooperation in the Clasroom. Edina : Interaction Book Company, 1990.

JOHNSON, R.T.; JOHNSON, D.W.; JOHNSON HOLUBEC, E. Structuring cooperative learning. Lessons Plans for Teachers. Edina : Interaction Book Company, 1987.

KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování: teoretické a praktické problémy. Praha: Karolinum, 2001.

KASÍKOVÁ, Hana. Učíme (se) spolupráci spoluprací. 2., rozš. vyd. Kladno: AISIS, 2009.

KASÍKOVÁ, Hana, ed. Učíme (se) spolupráci spoluprací: náměty - výukové materiály pro kooperaci dětí i dospělých. Kladno: AISIS, 2007.

POL, Milan a Bohumíra LAZAROVÁ. Spolupráce učitelů - podmínka rozvoje školy: řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje. Praha: Agentura Strom, 1999.

POLECHOVÁ, Pavla. Interaktivní a kooperativní strategie v evropských projektech škol. Praha: Univerzita Karlova, 2000.

SLAVIN, R. Cooperative learning. New York: Longman,1983.

Podpůrné texty k předmětu:

Podpůrný text k tématu 1:

Učící se společnost a místo učitele v tomto společenském směřování. Podstata kooperace v sociálně psychologickém a pedagogickém rámci, její význam v současnosti.

Téma 1: Text by měl napomoci studentům k hlubší diskusi o smyslu vzdělávání v tématu kooperace, ke strukturování předchozích znalostí a zkušeností z perspektivy osobní i společenské. Zároveň je informací o kvalitní teoretické opoře pro profesní činnost.

1.1. Učící se společnost.
Na začátku textu připomeňme, že učící se společnost je společenským ideálem nikoliv pouze v dnešní době, tento ideál je možné sledovat minimálně od doby humanismu. (Např. dílo J. A. Komenského, který v péči o vzdělání spatřoval nejen prostředek k pozdvižení jednotlivce, ale i cestu ke společenskému soužití a udržení míru.) V současné době v rámci tohoto směřování zdůrazňujeme především tři témata: a) propojení formálního, informálního a neformálního vzdělávání, b) informační gramotnost, c) spolupráce a sdílení v komunitách včetně školní komunity.

1.2. Teoreticko-výzkumné přístupy k učení založenému na kooperaci. Spolupráce v edukačním prostředí je tedy tématem pro učitele klíčovým. Kooperaci ve vztahu k učení zkoumaly obecnější teoretické přístupy, na kterých je založen také model kooperativního učení. Do teoretického zázemí vztahu kooperace a učení můžeme proniknout prostřednictvím tří teoreticko-výzkumných přístupů (Johnson, 1994): a) teorií sociální vzájemné závislosti, b) kognitivně-vývojových teorií, c) behaviorálních teorií.

a) Teorie sociální vzájemné závislosti
Tvůrcem teorie sociální vzájemné závislosti v úkolové situaci (Social interdependance theory) je Morton Deutsch, který navázal na sociálně psychologickou práci K. Lewina. Následně navazuje práce D. Johnsona (70.-80. léta 20. stol.). Teorie předpokládá, že způsob, jakým je strukturována sociální vzájemná závislost, určuje interakce mezi jedinci, což determinuje výsledky. Sociální vzájemná závislost může být strukturována trojím způsobem: individuálně (závislost lidí v situaci neexistuje, jedinec uspěje bez vztahu k druhým), kompetitivně (n