Předmět pojednává o správě věcí duchovních a o správě majetku. Zabývá se definováním církevního majetku, jeho smyslu a účelu, a právním zastupováním církevních právnických osob všech náboženských společenství v ČR. Zvláštní pozornost věnuje nabývání, převodům a zcizování jejich majetku, kompetenci orgánů rozhodujících a poradních, statutárním orgánům.

Zvláštní oddíl je věnován správnímu řízení při zřízení a zrušení farnosti (náboženské obce, sboru) v jednotlivých církvích a rozlišení mezi farností (sborem) územní a personální.

Společně s charakteristikou církevních úřadů a povinností jejich nositelů se zabývá také církevním matrikovým právem. Podrobně se probírá správa zbožných odkazů, církevních nadací, fiducií, obročí, záduší, kostelů.

V další části se předmět zabývá správním úkoly rad náboženských obcí (farností, sborů), správou církevních sdružení, bratrstev a základních společenství, jakož i charit a diakonií. K pojednání o správě diecézí (arcidiecézí) a jiných partikulárních církví, osobních prelatur a vojenských ordinariátů patří správní moc biskupů a ordinářů v diecézích, jejich pověření vydávat individuální správní akty, otázky spojené s interimní správou diecéze v době sedisimpendence nebo sedisvakance, a s účastí diecézní kurie na správě diecéze. Analogicky se probírá správa vyšších celků všech náboženských společenství a jejich ústředního řízení. Přednáší se také o správní úloze a postavení Apoštolského stolce a římské kurie a o pravomoci apoštolských nunciatur.