Co je tragično? Je život tragický? Nebo je zapotřebí určité umělecké literární formy, která by ukázala, v čem spočívá tragično spočívá? Potom by bylo tragické nejen umění, ale umění vůbec by bylo možností poznání života. To by na druhé straně znamenalo, že život je tragickým jen měřítkem umění. A dále:je tragédie v naší době stále přítomná nebo je spíše naše doba tragédií? Nebo tragické drama jako umělecká forma již zaniklo, jak se domnívá George Steiner? Disponuje tragédie estetikou? Jaký je vztah mezi tragickým jednáním a jeho ztvárněním ve hře? I přes výrazně dialektický moment tragična se estetika německého idealismu, jak připomíná Peter Szondi, zdráhala učinit z něj výchozí bod svého uvažování o tragičnu. To může souviset i s určitým zdráháním, redukovat fenomén tragična, jímž básnictví dosahuje svého vrcholu, na logické pojmy dialektiky. Ve vztahu k jednotlivým tragédiím je třeba tento moment tragična vždy nově interpretovat. Ve vztahu k filozofii jde o tragično, tragický moment v myšlení filozofů. Z této perspektivy se tragično jeví nikoliv jako nějaká podstata, nýbrž jako modus hrozícího a uskutečňujícího se zničení: opět modus dialektické povahy. Jen ten zánik je tragický, který je zapříčiněn zvratem jednoho protikladu v druhý a také, jako základní prvek tragična, že tragický je pouze zánik toho, co nesmí zaniknout, co je zcela nenahraditelné, a po jehož zániku zůstává otevřená rána. V semináři půjde o diskusi těchto otázek a aspektů tragédie a tragična na základě teoretických i dramatických textů (Sofoklův Král Oidipús, popř. Shakespearův Hamlet, popř. Racinova Faidra).