Samospráva a formování české občanské společnosti 1848 – 1914/1938

LS

Prof. Milan Hlavačka, Csc.

Anotace: Vytváření konkrétních liberálních a národních občanských postojů v druhé polovině 19. století byl velmi dlouhý a složitý proces, který se skládal z několika linií, které se navzájem prolínaly a doplňovaly. První linií představovala politická činnost a politická kultura představitelů českého národa prezentovaná navenek v říšských a zemských zákonodárných sborech a v mimoparlamentních aktivitách. Té byl doposud také nejčastěji věnován výzkum v oblasti dějin státoprávních bojů, politických stran a jejich programů či biogramů politicky nejaktivnějších jedinců. Druhou linii představovala a představuje hospodářská emancipace české společnosti, která byla zakončená přibližně koncem 19. století vznikem českých středních vrstev a podnikatelských elit. Metodologie hospodářských dějin občanské a kapitalistické chování podnikatelských subjektů bere dopředu však jako danou věc a nezabývá se příliš jejími vývojovými nuancemi. Teprve některé studie z posledních let pochybují o této dopředu dané premise a snaží se jí učinit také předmětem cíleného výzkumu. Třetí linii vzniku občanské společnosti v českých zemích představovala četná spolková činnost, která aktivizovala národně občanský potenciál a umožňovala sdružování nejaktivnějších občanů na základě většinou nepolitických společných konzumních, kulturních a také hospodářských zájmů. Toto široké pole občanské aktivity stále čeká na syntetické zmapování. Čtvrtá linie tvoří právě činnost samosprávných grémií na úrovni obce, okresu a země. Jejich mnohotvárná aktivita zaplňovala méně viditelnou sféru vzniku sebevědomého občanského života, kde se právě odehrávaly o nic méně důležité „boje“ než například v říšském parlamentě či na zemském sněmu. Tyto každodenní boje, spory a kompromisy jako by neměly politický náboj, ale přesto přispívaly k vytváření moderních občanských postojů a k vybudování moderní občanské infrastruktury. Měly velice různorodou podobu, neboť zahrnovaly takové činnosti jako byla místní bezpečnost, výstavba národních škol, okresních silnic, městských vodovodů, chudinských a nemocničních zařízení nebo pojištění proti ohni či krupobití, regulaci řek, tvorbu stavebních řádů či hospodaření s obecními pozemky a fondy. Navíc se většinou jednalo o takové aktivity, o které privátní kapitál nejevil prvotně velký zájem pro svoji finanční náročnost a nejistou kapitálovou návratnost. Teprve prostřednictvím samosprávných grémií a jejich rozhodovacích mechanismů a hlavně jejich komunálních financí (a posléze po roce 1890 i Zemské banky pro království České) bylo možno i tuto sféru zatraktivnit pro soukromý sektor a učinit ji předmětem podnikatelské aktivity, založené na premise koncentrace píle a veřejných prostředků ve jménu prospěchu a užitku obce, okresu či země. A právě tato samosprávná sféra mohla nejrychleji naučit občanským postojům širší vrstvy obyvatelstva a tyto postoje posléze fixovat na základě vědomí společné odpovědnosti, neboť se jednalo poprvé skutečně o postoje založené většinou na svobodném a promyšleném rozhodnutí a většinovém prosazení ve více či méně průhledné konkurenci nejrůznějších zájmů a veřejně deklarovaných názorů.