Úvod ke studiu předmětu:

Kurs politické komunikace se zabývá rolí komunikace v politických procesech (a naopak), je základním vhledem do studií politické komunikace, podoboru mateřských disciplín politologie a komunikačních studií.

Po úvodní deskripci základních pojmů, modelů a aktérů PK kurs seznámí studující nejprve s možnými teoretickými náhledy na vztah demokratických společností/politických systémů a médií, různými pojetími "veřejné sféry" a kritikami (a nabízenými řešeními) jejího stávajícího stavu. Budou probrány možnosti typizovat existující systémy politické komunikace ("od Čtyř teorií ke Třem modelům") s pokusem zařadit český mediální systém, dále pak historie politického komunikování (Tři věky politické komunikace a související periodizace). Závěrečné přednášky se budou věnovat vybraným projevům a konceptům současného politického komunikování, kurs ukončí (ve zřetelném kontrastu s úvodními hodinami) zastavení u praktik spin-doctoringu, politického PR a marketingu.

Látka kursu je rozložena do pěti bloků (každý 1-3 setkání kursu), kopírujících kapitoly základních skript kursu (Křeček 2013).

BLOK I. - DEFINICE POLITICKÉ KOMUNIKACE (1. setkání)

Podrobnosti tématu:

V úvodu je třeba si osvojit definice objektu zájmu - bude rozlišena politická komunikace jako obor (vědecký) a politická komunikace jako praxe (společenská).

Výklad začíná u definicí politických aktérů a komunikačních toků mezi nimi.

Těžiště tématu leží v představách o samotném předmětu/obsahu politické komunikace - hodnotách a zdrojích. Spíše hodnot se bude týkat pohyb mezi okružími konsenzus - kontroverze - deviace, spíše distribuce zdrojů pak procesuální vztah (polity) - politics - policy.

Hlavní body - témata - pojmy k zapamatování:

• Politická komunikace jako (pod)obor

• Politická komunikace jako praxe

• Političtí aktéři

• Polity - politics - policy

• Sdílené hodnoty

• Omezenené zdroje

• Okruží konsenzu-kontoverze-deviace

• Toky politické komunikace

Literatura:

· Křeček, J. (2013): Politická komunikace od res publica po public relations. Praha: Grada, str. 7-18

· Schulz, W.: Theorizing about Political communication. Prezentace z pražské přednášky

· Graber, D., Smith, J.M.: Political communication faces the 21st century. In: Political Communication 55, 2005: 479-507

· McNair, B.: Introduction to Political Communication. London : Routledge, 2003, zvl. str. 3-92

Kontrolní otázky ověřující pochopení tématu:

· Definujte politickou komunikaci v obou jejích významech

· charakterizujte různé typy politických aktérů vč. příkladů

· Rozlište mezi politics a policy v kontextu politické komunikace

· Na vybraných příkladech ze současné české politickokomunikační praxe demonstrujte střet hodnot a (navrhovanou) distribuci zdrojů

· Umistěte příklady do okruží konsenzus - kontroverze - deviace

BLOK II. - PROSTŘEDÍ POLITICKÉ KOMUNIKACE (2. - 3. setkání)

Podrobnosti tématu:

Osvojení druhého tématu předpokládá nejprve rozlišení deskripční, explanační/predikační a normativní úrovně při studiu politické komunikace, dále pak identifikaci dvou základních tradic demokratické teorie: reprezentačně-liberální a participačně-liberální.

Jako variace na tuto úvodní dualitu se pak objeví i rozdílné konceptualizace veřejného komunikačního prostoru buď jako veřejného tržiště, nebo jako veřejné sféry, centristický a pluralististický pohled na vztah veřejná sféry a médií, příp. rozdělení na interní vs. externí mediální pluralismus.

Zásadním momentem tématu se stane široké chápání reprezentace nejen jako politického, ale i jako mediálního mechanismu, čehož lze využít k "rozpuštění" politologického významu termínu reprezentace a analyzovat stav zastupitelské demokracie na škále delegativní vs. participativní.

Zvládnutí tématu předpokládá u obou typů prostoru veřejné/mediální komunikace budou osvojení si nabídnutých sad analytických nástrojů, umožňující měřit jeho kvalitu.

Jako alternativní náhled se na závěr nabízí radikálně-demokratická koncepce politického komunikování ve veřejném prostoru.

Hlavní body - témata - pojmy k zapamatování:

• deskripce - explanace/predikce - normativita

• reprezentačně-liberální teorie

• participačně-liberální teorie

• veřejné tržiště vs. veřejná sféra

• interní vs. externí pluralismus

• deliberace

• centristický přístup - typologie bias

• pluralistický přístup - typologie médií a rolí

Literatura:

• Křeček, J. (2013): Politická komunikace od res publica po public relations. Praha: Grada, str. 19-54

• Ferree, M. M., Gamson, W. A., Gerhards, J., Rucht, D. (2002): Shaping Abortion Discourse: Democracy and the Public Sphere in Germany and the United States. Cambridge: Cambridge University Press

• Cammaerts, B., Carpentier, N. (2007): Reclaiming the Media. Communication Rights and Democratic Media Roles. Bristol: Intellect Books. (zvl. str. 1-30)

• GASTIL, J. (2008): Political Communication and Deliberation. Sage Publications, Inc., 2008. (zejm. 1. kapitola)

• Street, J.: Mass media, Politics and Democracy. 2001. Houndmills, Basingstoke: Palgrave (zvl. str. 17-24, 231-249)

• Nordenstreng, K. (2009): Media and Society. Příspěvek z CEECOM konference (Brno/Telč), viz Soubory v SISu

Kontrolní otázky ověřující pochopení tématu:

• Popište základní východiska reprezentačně-liberální a participačně-liberální teorie demokracie (a odpovíjacící role médií)

• Popište rozdíl mezi tradičními pojetími veřejného prostoru jako veřejného tržiště vs. veřejné sféry

• Vysvětlete základní východiska centristického přístupu a jednotlivé typy bias vč. příkladů

• Vysvětlete základní východiska pluralistického přístupu, jednotlivé typy médií a jejich rolí vč. příkladů

BLOK III. - SYSTÉMY POLITICKÉ KOMUNIKACE(4. - 5. setkání)

Podrobnosti tématu:

Po úvodním, spíše jen ilustrativním seznámením se zprávou tzv. Hutchinsonovy komise leží těžiště třetího tématu v posunu od Čtyř teorií tisku ke Třem modelům - předpokládá se dokonalé zvládnutí obou ‚biblí systémového přístupu‘.

Praktické uchopení první publikace předpokládá zvládnutí základních principů politického komunikování v ČS(S)R mezi lety 1948 a 1989.

U druhé publikace pak kvalifikovaný pokus o nalezení odpovídajícího umístění pro současný český mediálně-politický systém.

Hlavní body - témata - pojmy k zapamatování:

• Zpráva Komise pro svobodu tisku

• Čtyři teorie tisku

• Tři modely médií a politiky

Literatura:

• Křeček, J. (2013): Politická komunikace od res publica po public relations. Praha: Grada, str. 55-78

• Hutchins, R. (1947): A Free and Responsible Press. Chicago: University of Chicago Press

• Siebert, F.S., Peterson, T., Schramm, W. (1956): Four Theories of the Press. Urbana, University of Ilinois Press.

• Hallin, D., Mancini, P. (2008): Systémy médií v postmoderním světě. Praha: Portál.

• Dobek - Ostrowska, B., Glowacki, M. (eds.): Comparing Media Systems in Central