Obecný úvod

1) základy neuroanatomie a neurofyziologie

(neuron jako základní morfologická a funkční jednotka CNS, synapse a synaptická štěrbina, vznik vzruchu a jeho šíření, glie a její význam)

2) přehled nejdůležitějších neuromediátorů a odpovídajících receptorů

(dopamin, noradrenalin, serotonin, kyselina gamaaminomáselná...)

3) vysvětlení pojmů farmakokinetika a farmakodynamika

(jak organizmus podané léky zpracuje versus vlastní účinek léku na lidský organizmus)

4) přehled moderních vyšetřovacích metod zobrazujících strukturu a funkci CNS s akcentem na jejich možnosti a význam pro diagnostiku a terapii

(computerová tomografie, magnetická rezonance, pozitronová emisní tomografie...)

Literatura:

Höschl C. a kol., Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002

Švestka J., Psychofarmaka v klinické praxi. Praha, Grada 1995

Psychofarmaka ? obecná část

1) definice pojmu psychofarmaka

2) stručná historie objevu a dalšího vývoje psychofarmaka

3) podrobná klasifikace psychofarmak (různá kritéria klasifikace odvozená od klinického účinku)

Psychofarmaka - speciální část

Antidepresiva

Obecný úvod:

1) stručné opakování nejdůležitějších příznaků depresivního syndromu

2) obecná charakteristika celé skupiny AD

3) teorie mechanismu účinku AD a od nich odvozené rozdělení AD(AD blokující zpětné vychytávání noradrenalinu, serotoninu nebo dopaminu + inhibitory monoaminooxidázy)

4) široké spektrum indikace AD (deprese symptomatické, organické i poporodní, panické poruchy a úzkostné poruchy vůbec, OCD, poruchy příjmu potravy, narkolepsie, chronické bolestivé stavy, poruchy spánky, dětské pomočování)

5) strategie léčby deprese (latence nástupu účinku, titrace dávky, dlouhodobé podávání)

kontraindikace

6) přehled vedlejších nežádoucích účinků a riziko intoxikace

Přehled antidepresiv

1) generace I ? tricyklická AD: mechanismus účinku, indikace, nežádoucí účinky, vysoká toxicita, rozdělení na aktivující (budivá) a sedativní (anxiolytická), stručný přehled preparátů

2) generace II ? stručná obecná charakteristika a přehled preparátů

3) generace III ? inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jako léky první volby při terapii depresivních a úzkostných poruch: mechanismus účinku, výhody oproti I. generaci, nežádoucí účinky, serotoninový syndrom a syndrom z abruptivního vysazení, přehled preparátů 4)generace IV ? inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, srovnání s předchozí skupinou, preparáty 5)inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) ? stručná historie a dvě generace IMAO, mechanismus účinku, klinický efekt (v první fázi odstranění psychomotorického útlumu,ve druhé fázi potlačení epresivních příznaků), indikace a kontraindikace, přehled preparátů

Literatura:

Höschl C. a kol., Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002

Švestka J., Psychofarmaka v klinické praxi. Praha, Grada 1995

Vinař O., Psychofarmaka II. Praha: Spofa 1977

Thymoprofylaktika (stabilizátory nálady):

1) Stručné opakovaní příznaků a průběhu bipolární afektivní poruchy

2) Obecná charakteristka skupiny

3)Přehled preparátů:

lithium: indikace (terapeutické a profylaktické podávání, efektivita léčby lithiem, nežádoucí účinky včetně rizika intoxikace, lithium během gravidity a laktace)

skupina antiepileptik (karbamazepin, valproát sodný/kyselina valproová, lamotrigin ? velmi stručná charakteristika jednotlivých preparátů s akcentem na jejich výhody a nevýhody)

Literatura:

Höschl C. a kol., Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002

Švestka J., Psychofarmaka v klinické praxi. Praha, Grada 1995

Vinař O., Psychofarmaka II. Praha: Spofa 1977

Anxiolytika:

1) Obecná charakteristika lékové skupiny

2) Charakteristika klinického působení (cílový léčebný účinek, rychlost nástupu účinky v porovnání s antidepresivy)

3) Indikace (úzkostné a reaktivní poruchy spojené s psychickou tenzí, poruchy spánku, epilepsie, odvykací stavy při závislostech na psychoaktivních látkách, stavy zvýšeného svalového napětí a svalových spasmů)

4) Kontraindikace (vrozené poruchy svalového tonu, komatózní stavy, intoxikace alkoholem a barbituráty, drogová závislost, spánková apnoe, gravidita a laktace)

5) Rozdělení:

Propandiolová anxiolytika (velmi stručná charakteristika s akcentem na riziko závažné intoxikace)

Benzodiazepinová anxiolytika (BZ)

mechanizmus účinku (agonisté a antaginisté BZ receptorů) -indikace (tytéž indikace platné pro anxiolytika obecně + léčba non-epileptických konvulzí, algických stavů, psychosomatických poruch, depresí, katatonních stavů a při nepříjemných diagnostických a malých chirurgických výkonech) -kontraindikace -rozdělení podle délky účinku na dlouhodobě, střednědobě, krátkodobě a ultrakrátce působící (vysvětlení klinické důsledků délky působení) -podrobný přehled nežádoucích účinků BZ (sedace, desinhibice, amnézie, negativní vliv na kognitivní funkce při dlouhodobém užívání, amotivační syndrom, závislost ? pravděpodobnost rozvoje,predispozice, pestré klinické příznaky odvykacího stavu, nutnost postupného vysazování BZ) -BZ během těhotenství a laktace -obraz a závažnost intoxikace BZ -přehled preparátů

Literatura:

Höschl C. a kol., Psychiatrie. Praha: Tigis, 2002

Švestka J., Psychofarmaka v klinické praxi. Praha, Grada 1995

Vinař O., Psychofarmaka II. Praha: Spofa 1977

Psychofarmaka ovlivňující pozitivně psychické integrace ? neuroleptika (NL), resp.antipsychotika

Obecná část

1) Charakteristika celé skupiny

2) Mechanizmus účinku

blokáda dopaminových (DA) receptorů

(různé typy DA receptorů a míra jejich blokády ve vztahu k terapeutickému efektu a rozvoji vedlejších nežádoucích účinků; různé klinické důsledky blokády DA receptorů dle topografického rozložení v mezolimbické a mezokortikální oblasti, v nigrostriatální a tuberoinfundibulární oblasti) - z blokády dalších receptorových systémů

(serotoninového, histaminového, adrenergního muskarinového vyplývjí vedlejší nežádoucí účinky)

3) Charakteristika klinického působení (halucinolytické, delirolytické, pacifikující, antimanické, antidepresivní a anxiolytické, dezinhibiční, hypnotické, analgetické, antiemetické, antipruriginózní, antipyretické...)

4) Rozdělení NL na bazální, incizivní a atypická (struční charakteristika jednotlivých skupin)

5) Indikace NL

a) léčba psychóz

přehled ?psychotických? příznaků dělených na pozitivní, negativní a desorganizované

přehled psychotických stavů: schizofrenie, poruchy s bludy, bipolární a schizoafektivní poruchy, paranoidně halucinatorní stavy organické etiologie, manické stavy, deliriózní stavy;

strategie léčby akutních psychotických stavů a strategie léčby udržovací s akcentem snížení rizika relapsu a snížení rizika postupné deteriorace kognitivních funkcí při dlouhodobém podávání

b) léčba dalších psychických poruch (deprese s agitovaností a vysokým rizikem suicidia, mentální retardace a demence s poruchami chování, sexuální deviace, potlačení závislosti na psychoaktivních látkách, v somatické medicíně)

6) Kontraindikace NL (absolutní a relativní)

Speciální část:

a) Bazální NL

všeobecná charakteristika

přehled preparátů

b) Incizivní NL

všeobecná charakteristika

přehled preparátů

c) Atypická NL

všeobecná charakteristika

přehled preparátů

d) Depotní formy NL

famakokinetika

postupné a prolongované uvolňování účinné látky z vazby na mastnou kyselinu, interval aplikace -indikace (nespolupráce nemocných, agresivita, poruchy metabolizmu léků, sexuální deviace, aktuní psychotické stavy)

výhody a nevýhody

velmi stručný přehled nejčastěji užívaných depotních NL

e) Nové formy injekčních antipsychotik (polymery)

odlišný mechanismus uvolňování ze svalového depa oproti klasickým depot