František Suárez (1548-1617) je osobností dějin filosofie, jejíž význam není zatím nejen doceněn, ale vzhledem k malému povědomí o celém kontextu jeho díla zatím ani dostatečně pochopen. Jeho dílo představuje jakýsi mezník ve vývoji tzv. "druhé scholastiky"; určité završení její "renesanční" fáze a výchozí bod její vrcholné fáze "barokní". Jeho vliv je bezprostředně patrný takřka u všech akademických autorů 17. století, a zprostředkovaně i v rámci mimouniverzitní, tzv. "novověké filosofie". Prostřednictvím recepce suarezianismu v rámci protestnatnské "Schulmetaphysik" jeho vliv výrazně zasáhl i Kanta.

Jeho dílo Disputationes metaphysicae představuje první, nezávisle na Aristotelovi koncipovaný systematický výklad metafyziky v dějinách a stalo se vzorem pro typicky barokní literární žánr tzv. filosofického či teologického "kursu". V rámci poslední 54. disputace, která tvoří jakýsi apendix celého díla, zde Suárez rovněž poprvé v dějinách předkládá systematickou teorii tzv. "pomyslných jsoucen", neboli entit, které nemohou reálně existovat, přestože jsou předmětem našich kognitivních a apetitivních aktů (tradičně jsou mezi pomyslná jsoucna řazeny negace, privace, pomyslné vztahy a "chiméry").

Náplní kurzu bude seminární četba 54. disputace doplněná výkladem.

Text je k dispozici zde: http://www.catedraldevalencia.es/castellote/d54.htm.

Předmět volně navazuje na seminář František Mayronis: De entibus rationis (Quodlibet 6-7), konaný v letním semestru roku 2012/2013.