Systém práva životního prostředí se člení na dvě základní části, obecnou a zvláštní část. Obecná část zahrnuje základy ochrany, předmět, systém, prameny práva životního prostředí a nástroje jeho ochrany spolu s ústavními základy a hlavními principy, insitucionální zabezpečení ochrany, právní odpovědnost a ochranu v mezinárodním a evropském unijním právu.

Zvláštní část zahrnuje prostředky ochrany (územní plánování, integraci rozhodování o povolení stavebních záměrů, posuzování vlivů na životní prostředí, integrovanou prevenci a omezování znečištění, přístup k informacím a účast veřejnosti na ochraně životního prostředí), právní úpravy ochrany jednotlivých složek životního prostředí a ekosystémů, kde jde o skupinu předpisů o ochraně složek, tj. vody, půdy a ovzduší. Druhá skupina zahrnuje ochranu ekosystémů, tj. zákon o lesích a zákon o ochraně přírody a krajiny. Další skupinu tvoří předpisy týkající se ochrany rostlinstva a živočišstva z pohledu biologické rozmanitosti.

Čtvrtou skupinu v rámci zvláštní části systému práva životního prostředí tvoří předpisy o ochraně před zdroji ohrožování životního prostředí, tj. zákon o odpadech, zákon o obalech, zákon o výrobcích s ukončenou životností, zákon o chemických látkách, zákon o hnojivech, zákon o biocidech, zákon o rostlinolékařské péči, zákon o prevenci závažných průmyslových havárií, atomový zákon, zákon o ochraně veřejného zdraví (v rámci něj úprava ochrany před hlukem a vibracemi) a zákon o geneticky modifikovaných organismech.

Složkové předpisy především definují konkrétní předmět ochrany a povinnosti znečišťovatelů a uživatelů zdrojů. Obsahují také ustanovení o ekonomických nástrojích (zejména poplatcích). Mají rovněž ustanovení o odpovědnosti za porušování jejich konkrétních ustanovení.

Právní úpravu organizace a kompetencí orgánů veřejné správy v oblasti ochrany životního prostředí obsahují jednak kompetenční zákon, složkové předpisy a zákony o obcích a o krajích.

Dále sem patří zákon o České inspekci životního prostředí a zákon o Státním fondu životního prostředí.

Právo životního prostředí patří podle charakteru převážné části norem do něho zařazených do oblasti veřejného práva. Má však velmi úzké vazby na některé instituty soukromého práva jako je odpovědnost za škodu, vlastnické právo a užívací práva k přírodním složkám. Právní normy v rámci systému práva životního prostředí jsou převážně hmotněprávního charakteru. Procesního charakteru jsou např. zákon o posuzování vlivů na životní prostředí či zákon o jednotném environmentálním stanovisku.