Dokumentujeme vývoj hustoty dislokací ve feritických martenzitických ocelích během dlouhodobého žíhání a creepu. Ke studiu dislokací byla použita kombinace skenovacího elektronového mikroskopu a vysokoúhlového kruhového detektoru pro tmavé pole.
Během žíhání hustota dislokací se snižuje na hodnotu dvakrát menší a pak zůstává konstantní. Dlouhodobý creep se projeví počátečním poklesem o jeden řád a po tomto prudkém poklesu hustota dislokací klesá pomaleji.