Abstrakt
Článek se zabývá způsobem ustavení (ante-)penultimového přízvuku v klasické latině. Autorka vychází z názoru, který formulovala ve své monografii (2006), že nikdy neexistoval počáteční přízvuk v archaické latině, a proto se snaží popsat přímý vývoj od rekonstruovaného praindoevropského přízvuku ke klasickému latinskému přízvuku.
Dochází k závěru, že tento přechod je překvapivě přímý a nekomplikovaný. Zároveň si klade téměř kacířskou otázku, zda máme dostatek důkazů pro to, že klasický přízvuk byl skutečně důsledně (ante-)penultimový.