Abstrakt
Kombinace různých experimentálních a teoretických přístupů byla použita pro studium vztahu mezi uspořádáním bázového párování a přenosem náboje v 32-merním duplexu DNA, co může mít význam pro identifikaci a opravu poruch v bázovém párování genetické DNA, stejně jako pro nanotechnologické využití DNA. Byly studované dva duplexy s úplnými Watson-Crickovými páry, jeden s neúplným párováním a tři s bázovými páry chemicky odstraněnými.
Výsledky ukazují, že přenos náboje v těchto duplexech se výrazně odlišuje. Vodivost u duplexu s narušeným párováním je podstatně nižší než u duplexů s komplementárními W-C páry, přestože jejich strukturní integrita a teplotní stabilita je srovnatelná.
Strukturně a termálně nejméně stabilní abasické duplexy mají ještě nižší vodivost, ale ne výrazně nižší než duplexy s narušeným párováním. Zdá se, že všechny duplexy vedou náboj děrovým mechanizmem, a že jsou to orbitály vody, které pravděpodobnost přenosu náboje zvyšují.